„Málokdy se poštěstí se hned takhle zkraje dostat k dílu tak známého a čteného spisovatele. Fakt, že šlo o publicistický text, z něj navíc dělal ideální materiál pro kolektivní překlad, protože sjednotit styl bylo výrazně jednodušší než u krásné literatury,“ podotkla jedna z překladatelek a studentek překladatelského semináře Julie Minaříková.

Spisovatel a novinář Mika Waltari proslul svými historickými romány jako Egypťan Sinuhet. Knihu Válka o pravdu: Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě však napsal ve formě obsáhlé reportáže popisující skutečné historické události. V knize líčí okolnosti, které za druhé světové války vedly ke ztrátě svobody tří nezávislých baltských zemí a posléze i jejich připojení k Sovětskému svazu. Waltari za války pracoval v tiskové agentuře Finlandia a ve Státním informačním ústavu, měl tudíž velmi dobrý přehled i o druhé – hybridní – válečné frontě. Jeho text poprvé vyšel podepsaný pseudonymem v roce 1941 ve Švédsku.

Waltariho popis sovětské propagandistické mašinerie a jeho úvahy o ní jsou relevantní i dnes. Také proto má kniha potenciál zaujmout současné české čtenáře. „Jako lituanistku mě těší, že mají čeští čtenáři možnost se prostřednictvím této knihy lépe seznámit s dějinami baltských zemí a možná si i uvědomit, že s námi mají tyto národy společného více, než by se na první pohled zdálo,“ popsala další spoluautorka českého překladu Kateřina Běláková. „Ať už díky historickým paralelám, nebo čistě díky tomu, že o osudech těchto států se u nás vesměs ví málo. Tato publikace může být dobrým vhledem pro každého, kdo se o dané období zajímá,“ doplnila Julie Minaříková.

Jedna z překladatelek Andrea Papugová pochází ze Slovenska, a tak byl pro ni překlad do češtiny skutečnou výzvou. „O to víc mě těší, že náš překlad nakonec spatřil světlo světa a je dostupný českému i slovenskému čtenáři,“ řekla.

Práci na překladu však provázely problémy, zčásti i proto, že studenti na něm pracovali v „covidovém“ akademickém roce 2020/2021. Museli také pečlivě uvažovat nad překlady jmen a historických reálií. „Neobešlo se to bez brouzdání po internetu v různých jazycích, přičemž jsme všichni skvěle využili své znalosti dalších jazyků z baltského prostoru,“ popsal práci na překladu Martin Mokrý. „Občas byla trochu potíž s ustálenými frázemi, které se v době sovětské vlády používaly a na které jsme se někdy museli doptat rodičů nebo paní doktorky Hejkalové,“ doplnila ho Terezie Duroňová.