Vidím české univerzity jako platformu pro vědecký dialog napříč Evropou, říká mladý výzkumník

Adrien Palladino pochází z francouzsko-německé rodiny a magisterský titul získal na univerzitě ve švýcarském Lausanne. Během vysokoškolských studií se seznámil s profesorem Ivanem Folettim, a když se rozhodl ve vzdělávání pokračovat v doktorském programu, chtěl pracovat právě pod jeho vedením. Ivan Foletti se ale právě v té době přesunul na Masarykovu univerzitu, a Adrien Palladino za ním proto přicestoval do Brna. Své postgraduální studium zahájil v rámci spolupráce mezi Masarykovou univerzitou v Brně a Freiburskou univerzitou ve Švýcarsku. Na podzim minulého roku obhájil disertační práci o raně středověkých skříňkách s křesťanskými obrazy a obdržel za ni Cenu rektora. V této době byl již Adrien Palladino na filozofické fakultě dobře etablován, vyučoval zde a rovněž působil na pozici vědecko-výzkumného a vývojového pracovníka Centra raně středověkých studií, které spadá pod Seminář dějin umění.

„Česko-německá povaha historického Brna je fascinující a dramatické dějiny města ve dvacátém století mě okamžitě zaujaly,“ popsal své prvotní dojmy Adrien Palladino, který v brněnském prostředí nachází i určité paralely s francouzsko-německým Saarbrückenem, v němž vyrůstal. Na současném Brně oceňuje zejména jeho vzrůstající kosmopolitní charakter: tento důraz na internacionalismus se projevuje i v jeho náhledu akademické praxe. „Dnes je už nepředstavitelné pracovat zavřený ve svém kabinetě, obklopený knihami a artefakty. Dějiny umění jsou ve 21. století kolaborativní a interdisciplinární, a svou práci tedy spatřuji především jako dialog s institucemi a akademiky po celém světě,“ vyvrací Adrien podle něj stále zažitou představu práce kunsthistorika.

V podobných souvislostech uvažuje i o možném fungování českých univerzit a upozorňuje například na to, že v rámci dějin umění probíhal v první polovině 20. století čilý dialog mezi brněnskými a vídeňskými akademiky. K existenci takovýchto partnerství dodává, že v Česku zaznamenává snahu o jejich obnovování, a s odkazem na Masaryka podotýká, že „české univerzity mohou sloužit jako platforma pro vědecký dialog mezi západní, střední a východní Evropou.“ Díky soudobé praxi studentských výměnných programů a mezinárodních výzkumných projektů se to podle něj může brzy stát skutečností.

Fenomén vzájemného ovlivňování představuje výrazné téma samotné vědecké práce Adriena Palladina. V minulém roce společně s Ivanem Folettim vydal anglicky psanou monografii Byzantium or Democracy?, která se zabývá akademiky z carského Ruska, jejichž politicko-filozofické smýšlení bylo konfrontováno s reáliemi nově vzniklého Československa, kam po bolševické revoluci emigrovali. Kromě této publikace, kterou ještě letos doplní i knižní vydání jeho disertace, se Adrien podílí i na dvou širších mezinárodních výzkumných projektech. První z nich se zabývá interakcemi mezi středověkými kulturami v prostoru dnešní Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie a druhý pak kulturním dědictvím v lokalitě Conques-en-Rouergue, která je významnou zastávkou v rámci svatojakubské pouti.