Dílo Bohuslava Woodyho Vašulky a Steiny Vašulkové představuje výstava hned v několika rovinách. Můžete brněnského rodáka Vašulku přiblížit jako člověka?

Měla jsem příležitost poznat ho na několika přednáškách – byl to velký vizionář. Byl si jistý, že to, co vytváří, změní paradigma našeho pohledu na svět. Také proto tak pečlivě dokumentoval svou tvorbu: s přesvědčením, že plného ocenění se jeho dílu dostane až později. Cením si toho, že zůstal nekomerčním, svobodným autorem, a nejvíc obdivuji jeho velkolepé instalace, jakou byla například série The Brotherhood.

Jaký měl Vašulka vztah ke svému rodnému městu Brnu? Odkazoval k němu někdy ve své tvorbě?

Brno se objevuje ve videu Reminiscence z roku 1974. Jedná se o nahrávku, která vznikla při návštěvě u příbuzných na statku poblíž Brna. Záznam byl radikálně modifikován až k abstrakci s využitím syntezátoru Rutt/Etra. Projevuje se zde i jeho muzikální pojetí audiovizuální tvorby, přece jen působil v mládí jako jazzový zpěvák. Video je to ve výsledku abstraktní, je to jakási nostalgická esej o návratu do domova, který už není.

Jedním z cílů výstavy je podle vás uchovat Vašulkův odkaz pro další umělce. Je vůbec současná generace tvůrců v oblasti videoartu připravena a ochotna na jeho odkaz navazovat?

Odkaz Bohuslava Vašulky stále rezonuje, což dokládá fakt, že na rezidenční program ve Vasulka Kitchen Brno se hlásí noví a noví lidé z různých částí světa. Jeho pojetí umění videa jako praktické filozofie – umění vidění ukazovalo nové souvislosti, a i když tvrdil, že je ateista, v jeho dílech nacházím spoustu témat hledání podstaty a smyslu bytí.

Čím je projekt Vašulka Kitchen ojedinělý? Existuje podobná platforma například i v USA, kde od roku 1965 autor žil?

Vašulka Kitchen vznikl v autorově rodném Brně, stejně jako v rodném městě Vašulkovy ženy Steiny, v Reykjavíku, vznikla Vasulka Chamber. Právě v Brně tedy máme (vedle islandského Reykjavíku) díky Vašulka Kitchen ojedinělé centrum, které se systematicky věnuje odkazu Vašulkových a obecně umění nových médií a videoartu.

Vnořit se do archivu Vašulkových a v trojrozměrném světě poznat vše na vlastní oči a uši. To návštěvníkům výstavy umožnil Chamit Abdulvaliyev, který na Vašulkovu tvorbu nahlíží v nové perspektivě. „Mým úkolem bylo vytvořit interaktivní rozhraní ve virtuální realitě,“ upřesňuje student oboru audio inženýrství Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT.

Téma Vašulka Kitchen jste zpracoval ve své bakalářské práci. Co přesně bylo vaším záměrem?

Vytvořit interaktivní rozhraní ve virtuální realitě, díky kterému lze zhlédnout audiovizuální díla manželů Vašulkových. Aplikace slouží jako doplněk k práci kolegů, kteří vytvořili archiv těchto děl s využitím neuronových sítí. Výstup bakalářské práce, tedy uspořádání videí v prostoru, byl použit i v mé VR aplikaci. Ve zkratce lze říct, že získávám X, Y a Z souřadnice, na které se dané video umístí, a umožňuju uživateli videa přehrávat.

Co z Vašulkovy tvorby vás nejvíce zaujalo?

Při práci jsem se setkával s jeho díly jako například Art Of Memory, Swanlake, Pariah a dalšími, ale žádné vysloveně „oblíbené“ dílo nemám. Jako studenta audio inženýrství a zároveň game designera mě primárně zaujalo propojení zvuku a obrazu, tedy jakým způsobem se doplňují, ovlivňují a případně přebíjejí při působení na smysly. Ovšem doporučuji zajít do Vašulka Kitchen a poznat vše na vlastní oči a uši.

Ve své prezentaci jste zmínil, že složitost vaší práce spočívala hlavně v tom, že jste dopředu neznal zadání. Můžete to dovysvětlit, prosím?

VR aplikace byla velice fluidním projektem. Původně byla vyvíjena tak, aby se dala spustit v prohlížeči. Při konzultacích s kolegy, mým vedoucím práce Pavlem Sikorou a paní docentkou Horákovou, se naše nápady kombinovaly a plánovaný výstup se částečně proměňoval. Byl jsem v časovém presu, nicméně je důležité poznamenat, že tohle je běžný postup vývoje. Nejlepší praktika pro programátory, a obecně i software developery, je dělat vše univerzální. Tedy dopředu myslet na to, že bude možná potřeba v budoucnu něco upravovat.

Součástí výstavy je i možnost „proletět se“ vesmírem, a to díky brýlím pro virtuální realitu. Co přesně návštěvníky čeká?

Potom, co si návštěvník nasadí VR brýle a vezme do ruky ovladače, se ocitne v prostoru totožném s tím, v němž se nachází fyzicky. Virtuální prostor je tedy modelem toho reálného. Kolem sebe okamžitě uvidí náhledy videí, které může spustit. Může se pohybovat (fyzicky) –⁠ po podržení dvou tlačítek pak místnost zmizí a návštěvník se objeví v otevřeném kosmu. I zde se může fyzicky pohybovat, nicméně potažením páčkami na ovladačích může „létat“ ve virtuálním prostoru. Můžete si v danou chvíli představit, že jste kosmonaut s tryskovým batohem a ovládáním páček létáte ve vesmíru.

Nakolik tato 3D realita vychází z Vašulkovy tvorby?

Myslím si, že primární myšlenkou prostředí vesmíru je náhled do budoucnosti a z budoucnosti zpátky do minulosti. Vesmír je v lidské mysli brán jako „final frontier“, poslední hranice evoluce lidské civilizace. Evokuje volnost a nekonečno, podobně jako samotný vývoj nových technologií. Řekl bych, že využití relativně nové technologie VR poskytuje jinou perspektivu práce Vašulkových.