Zaměstnání snů si musíte sami vymyslet, říká Ondřej Liška

Kdo je to sociální inovátor?

Jsou to lidé, kteří nabízí řešení společenských problémů novou cestou. Někdy se pracuje také s pojmem sociální podnikání, což je celosvětově rostoucí fenomén označující sektor lidí, iniciativ a firem, kteří pochopili, že je možné spojit občanské a ekonomické síly k tomu, abychom dosáhli například vyšší environmentální udržitelnosti nebo větší sociální spravedlnosti v přístupu ke vzdělání, práci či zdravotní péči. V Česku je to chápáno trochu úžeji. Když se řekne, že je někdo sociální podnikatel, většina tomu bude rozumět tak, že má firmu, která zaměstnává občany s nějakou formou handicapu. I to tam spadá, ale těch možností je daleko více. Prakticky v každé oblasti se může objevit někdo, kdo přináší myšlenku, která je novátorská a potřebuje prostředky, tvůrčí potenciál a podnikavost, aby se nezastavila před první překážkou a rozšířila se do světa.

Jaké inovace jste v minulosti podpořili?

Budu to ilustrovat pár příklady. Jeden z lidí, které podporujeme, zjistil, že v Německu každý rok hrozí zánik až čtyř tisíc rodinných farem. To má hluboké dopady na strukturu společnosti na venkově, na nabídku pracovních míst a také to značí vpád hegemonů do oblasti zemědělství. Zjistil ale, že současně existuje spousta mladých rodin, které by chtěly začít hospodařit, ale nemají kapitál ani zkušenosti. Začal je tedy propojovat prostřednictvím platformy, jež umožňuje transfer majetku i znalostí. Dalším příkladem by mohl být Frank Hoffman, německý gynekolog, který zjistil, že ruce nevidomých žen jsou třikrát citlivější než ruce kteréhokoliv školeného gynekologa, což může být velmi užitečné při diagnostice rakoviny prsu. Ze skupiny zdravotně znevýhodněných lidí tak udělal experty poskytující společnosti velmi důležitou službu. A v neposlední řadě mezi ty, koho objevila a podpořila Ashoka, patří i tvůrce Wikipedie Jimmy Wales.

Co podporujete v Česku?

Zde máme inovátorů taky celou řadu. Patří mezi ně třeba Dagmar Doubravová, zakladatelka centra Rubikon, která pomáhá začlenit zpátky do života lidi vracející se z vězení. Těch je ročně až 6000 a míra recidivy je u nich obrovská. Dagmar zjistila, že tito lidé jsou často předlužení a nemůžou najít práci, protože většina zaměstnavatelů požaduje čistý trestní rejstřík. Poskytuje jim proto podporu, která jim umožňuje oddlužit se a najít práci i novou životní perspektivu. Pořádá pro bývalé vězně také pohovory nanečisto. Odehrávají se ale s reálnými zaměstnavateli, a tak i když jde o trénink, stane se, že některého z nich skutečně zaměstnají. Navíc její sociální podnik tyto lidi sdružuje a nabízí jejich služby třetím stranám. Představte si, že devět z deseti lidí, kteří tímto programem prošli, nemají recidivu. Opět obrovská služba pro společnost.

Jaké služby inovátorům poskytujete vy?

Osobnosti s největším inovačním potenciálem pro společnost vybíráme po celém světě. Vychází to zhruba v poměru jeden ku deseti milionům obyvatel, tedy v Česku jeden až dva lidi ročně. Procházejí náročným výběrovým procesem o pěti stupních od lokálního po globální. Pokud jsou úspěšní, stávají se doživotně členy sítě Ashoka Fellows. Mají pak možnost čerpat tříleté stipendium, které jim pokryje životní náklady, a pomáháme jim rozvíjet jejich inovaci tak, aby dosáhla co nejširšího společenského dopadu. Mohou se také opřít o naši síť pro bono partnerů sdružující ty, kteří neposkytují finance, ale svoje jedinečné zkušenosti nebo expertní znalosti. To je mimo jiné i součástí naší filozofie: bouráme hranice mezi soukromým a občanským sektorem, kde jedno může pomáhat druhému.

Jak jste se vůbec od politiky dostal k takové práci?

Z politiky jsem zcela vědomě odešel po 13 letech. Jednak proto, aby strana získala nový impuls, ale i proto, že já jsem prošel v politice takřka vším. Začal jsem jako místní aktivista, potom jsem byl komunální zastupitel, působil jsem v Evropském parlamentu, pak v tom českém, byl jsem ministrem školství, členem vlády. Nikdy jsem ale neopustil občanskou společnost, vždy jsem byl aktivní na poli různých iniciativ a uvědomil jsem si, že chci tuto zkušenost přenést dál. Začal jsem pracovat na svých projektech a své zkušenosti jsem sdílel jako strategický konzultant jak v nevládních organizacích, tak ve společensky odpovědných firmách. A to mě přivedlo k Ashoce, která tuto činnost vyvíjí velmi metodicky a s vycizelovanými nástroji. Stal jsem se zde součástí týmu pro střední a východní Evropu se zaměřením na Českou republiku.

Byl jste občansky aktivní už za studií?

Do dneška mám občas špatné svědomí z toho, že jsem nedal studiu víc, protože jsem se věnoval občanských aktivitám. Ono to ale ke studiu neoddělitelně patří, aspoň podle mě. Vystudovat vysokou školu neznamená jen stát se expertem v určité oblasti, ale být schopen ty znalosti i uplatnit. V budoucnu to bude patrné ještě více. Zaměstnání svých snů si spíše musíte vymyslet, samo na vás nikde nečeká. Proto je dobré si už během studia vyzkoušet i další věci mimo akademickou sféru a pak do života vstoupit s daleko lepší představou, co dělat, nebo jak dál hledat. I to samotné hledání je totiž důležitý proces nejen proto, aby byl člověk pracovně úspěšný, ale i celoživotně šťastný. Člověk touží po smyslu a ten může nalézt skrze uplatnění svých schopností v něčem prospěšném.

Jak vnímáte současnou českou politickou situaci?

Žijeme ve společnosti, v níž vnímám dva trendy. Jeden je znepokojující: Upadající citlivost vůči skutečně důležitým věcem, ztráta smyslu a pochopení pro to, jak demokracie funguje a jaké jsou její nezbytné předpoklady. Vidím tu oligarchizaci politiky, velké nebezpečí v propojování politiky a byznysu, a to nejen v podobě Agrofertu. Vidím tady, až na čestné výjimky, malý potenciál v politických institucích pro to, aby změna přišla zevnitř. Na druhé straně tady vidím novou generaci lidí, kteří neuvažují jen v českém kontextu a kteří chápou, že není potřeba jen upravovat systém současný, ale vytvářet nový. Systém propojující řešení jak sociálních, tak ekonomických a environmentálních otázek. Veškeré kontakty přesahující český horizont dnes této početné generaci slouží k oproštění se od zdejších stereotypů. Těch lidí není úplně málo a teď jde o to, jestli najdou dostatek sil, odvahy, inspirace a podpory k tomu, aby svoje myšlenky dotáhli do konce.

Autor: Roman Novotný