Zamyšlení nad významem akademického senátu

Akademický senát, tak jak jej po tříleté zkušenosti s jeho předsednictvím vidím, by měl být vždy platformou kolegiální, byť třeba bouřlivé výměny názorů mezi vedením fakulty, akademickými pracovníky a studenty. Platformou, jež poskytuje zpětnou vazbu vedení fakulty a jež umožňuje nápravu v situacích, kdy akademická obec s některými kroky vedení, ať již fakultního či univerzitního, nesouzní. Prostřednictvím akademického senátu lze prosadit i takové návrhy členů akademické obce, které by jinak jen stěží došly na patřičných místech sluchu. Senát také je a měl by do budoucna nezpochybnitelně zůstat pojistkou demokratického rozhodování na fakultě i ochráncem vytrácejícího se ducha vzájemnosti jednotlivých fakultních pracovišť. Měl by být garantem akademických svobod a fakultní kolegiality, tedy hodnot, které jsou v prostředí honby za bibliometrickými úspěchy, soutěží o přidělené finanční prostředky či sílící nedůvěry k práci akademiků, spojené s mnohdy nedůstojnými kontrolními mechanismy, administrativním tlakem ze strany vedení univerzity i ministerstva a s všeobecným trendem k manažerskému způsobu vedení univerzit, stále méně zřetelné.

Troufám si tvrdit, že činnost akademického senátu byla v posledním volebním období jak svou kolegialitou, slušností a příkladnou spoluprací mezi komorou studentskou a komorou akademických pracovníků, tak vzájemným respektem mezi celkem senátu a vedením fakulty příkladem toho, že vše výše jmenované může v senátním organismu dobře fungovat. O dělnosti senátu ostatně svědčí i řada do praxe uvedených usnesení, jejichž výběr je zveřejněn na fakultním webu.

Akademický senát by však měl být slyšet, i pokud jde o celospolečenské dění. Kde jinde než na filozofické fakultě by mělo být přítomno kritické myšlení, tím spíše pak v situaci, která za poslední desetiletí nesnese srovnání – v době ohrožení celé společnosti, v níž se za jediný správný a společensky relevantní názor vydává svědectví odborníků, kteří však nedohlédnou za hranice své úzké specializace. Proto si velice cením skutečnosti, že Akademický senát FF MU přijal i tuto výzvu a schválil usnesení, jež poukázalo na nevirologické aspekty nouzového stavu a jejich dopad na společnost a upozornilo na to, že ochrana lidského života by měla být v demokratickém státě neoddělitelně spojena s ochranou základních lidských práv a svobod. Toto prohlášení nakonec získalo odezvu i v Parlamentu ČR a ukázalo, že hlas filozofické fakulty může být i v krizových situacích slyšet.

Pokud vám není dění (nejen) na fakultě lhostejné, rozhodněte o složení příštího fakultního senátu také svým hlasem ve volbách, které se budou konat elektronicky v IS MU v termínu 23.–29. listopadu.

Václav Štěpánek
předseda AS FF MU