Popularizující charakter má v recenzované publikaci většina příspěvků. Z článku Lou Andreas Salomé i Rainer Maria Rilke jsem se nedozvěděl o mnoho víc, než jsem si již dříve mohl přečíst z práce katovického spisovatele Wilhelma Szewczyka Marnotrawstwo serca czyli Lou Andreas Salomé (1980). Zatímco teprve v závěru článku Jorge Louis Borges jako ultraista se čtenář, jenž se běžně neorientuje v latinskoamerické literatuře, dozvídá, kdo to byli ultraisté a že představovali avantgardní literární skupinu. Článek o Borgesovi přináší aspoň zajímavé, byť stručné srovnání Borgesovy a Asturiasovy tvorby: „O ile Asturias jest pod wpływem surrealizmu francuskiego, z którym zetkął się podczas pobytu w Paryżu, o tyle na Borgesa zasadniczy wpływ miał ekspesjonizm niemiecki, który poznał w Genewie, w Szwajcarii.“ (s. 19-20) Autorka také „naletěla“ literární fikci Gustava Janoucha Rozhovory s Kafkou, které byly přeloženy v r. 1993 do polštiny, s nimiž pracuje jako s pramenem a historickým dokumentem, ale nebyla v Polsku sama, jak jsem již dříve uvědomil z recenze knihy Rozmowy z Kafką publikované v jednom čísle vratislavské Odry. Muchová v závěru článku sice poučuje polského čtenáře o tom, že Kafka nepíše o svých pocitech k Jesenské přímo, jelikož jsou obecně přítomné v celé jeho korespondenci určené ženě s vděčným jménem Milenka, jenže už neobjasňuje, že milenka je v polštině „kochanka“, čímž celý vtip postrádá smysl pro čtenáře, který nerozumí česky. Další články o spisovatelích, které jsme již jmenovali, jsou jen kultivovaným repete ze světové literatury.

Vědeckou hodnotu mají bezesporu ty studie, které patrně vznikly pro potřebu různých odborných konferencí nebo byly určeny k publikování v odborných sbornících a vědeckých časopisech. Vyznačují se nejen dobrou znalostí tématu, metodologickou správností, ale díky znalostem cizího jazyka (ruštiny a španělštiny) obsahují četné nové informace a prozrazují i autorčinu schopnost komparace. Patří k nim Rosyjska poezja barokowa w przekładach Tadeusza Chrócielewskiego, která vyšla ve Studiach Słowianoznawczych (sv. 1., Piotrków Trybunalski), jenže té lze vytknout absenci jakéhokoli sumarizujícího závěru. Z dosud nepublikovaných příspěvků vyniká Hetman kozacki Iwan Mazepa w literaturze europejskiej nebo obsáhlý portrét guatemalského nositele Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1967 Miguela Ángela Asturiase. Studie Miguel Ángel Asturias – szkic do portretu využívá také cenných místních zdrojů informací (časopisu Guatemalské státní univerzity Universidad de San Carlos de Guatemala) a konzultací s guatemalským spisovatelem Renatemn Vasquezem-Velasquezem, s nímž Muchová vedla i rozhovor, jenž posléze vyšel tiskem v piotrkowském literárním časopise Pomosty (2007, č. 18). V závěru je studie doplněna autorčinými překlady z Asturiasovy poezie do polštiny (ve spolupráci s Karolem Wilczewským).