(...pokračování: XI/XI)
Poláci ve Francii
Miriamův literární talent netkví v původní poezii (za celý život vydal pouze jednu básnickou sbírku), ale v překladech. Zpočátku překládal z české literatury (zejména Vrchlického a Zeyera), později pak zejména Francouze. V moderní francouzské poezii neexistuje patrně básník, jehož nepřevedl do polštiny, činil tak nejen na stránkách časopisů, ale také knižně. Má v tomto směru mnohé společného s naším Jaroslavem Vrchlickým. Tvůrce Selských balad přiblížil českému čtenáři vrcholná díla světové literatury, přibližně totéž učinil Miriam pro polské čtenáře, s tím rozdílem, že se zaměřil převážně na literaturu moderní. Každý z nich žil v jiném čase a reagoval proto na jinou kulturní a literární situaci.
Zcela zvláštní pozornost věnoval Przesmycki Maurici Maeterlinckovi. Překládal jeho dramatická díla a napsal o něm rozsáhlou studii, jež pak provázela Miriamův knižní překlad. Przesmycki jej zaslal Juliu Zeyerovi, jenž stať i překlad komentoval v dopise těmito slovy: „Četl jsem teď už Vaši studii o Maeterlincku, znal jsem ji částečně už ze Światu, kde jsem ji však jen zběžně od čísla k číslu prohlížel. Teď v souvislosti jsem ji teprve řádně ocenil. Jak vnikl jste do té jeho bytosti, jaká znalost věci a finesa pozorování! A jaké pojmutí mystických pozadí, z nichž tvorba jeho temení! Jen básník dovede tak posuzovat básníka.“
Jediná Miriamova původní básnická sbírka se jmenuje Z číše mládí (Z czary młodości), vyšla roku 1893, vytištěna byla sice v Krakově, ale jako místo vydání je uvedena Vídeň. O básníkově úzkém vztahu k českému literárnímu prostředí svědčí skutečnost, že už sedm let před tímto debutem vyšly Básně Miriamovy v přetlumočení Jana Nečase. Básně postrádají vročení, byly vydány buďto roku 1885 nebo 1886.
Miloslav Hýsek, editor vzájemné korespondence mezi Zenonem Przesmyckým a Otokarem Březinou, ocenil polského básníka neobyčejně vysoce. Nazval jej – nepochybně oprávněně – Janem Křtitelem polské moderny.
V Paříži pobýval Miriam na dvou místech – v rue Campagne-Première 8bis a v rue de la Grande Chaumière 16.
Zcela zvláštní pozornost věnoval Przesmycki Maurici Maeterlinckovi. Překládal jeho dramatická díla a napsal o něm rozsáhlou studii, jež pak provázela Miriamův knižní překlad. Przesmycki jej zaslal Juliu Zeyerovi, jenž stať i překlad komentoval v dopise těmito slovy: „Četl jsem teď už Vaši studii o Maeterlincku, znal jsem ji částečně už ze Światu, kde jsem ji však jen zběžně od čísla k číslu prohlížel. Teď v souvislosti jsem ji teprve řádně ocenil. Jak vnikl jste do té jeho bytosti, jaká znalost věci a finesa pozorování! A jaké pojmutí mystických pozadí, z nichž tvorba jeho temení! Jen básník dovede tak posuzovat básníka.“
Jediná Miriamova původní básnická sbírka se jmenuje Z číše mládí (Z czary młodości), vyšla roku 1893, vytištěna byla sice v Krakově, ale jako místo vydání je uvedena Vídeň. O básníkově úzkém vztahu k českému literárnímu prostředí svědčí skutečnost, že už sedm let před tímto debutem vyšly Básně Miriamovy v přetlumočení Jana Nečase. Básně postrádají vročení, byly vydány buďto roku 1885 nebo 1886.
Miloslav Hýsek, editor vzájemné korespondence mezi Zenonem Przesmyckým a Otokarem Březinou, ocenil polského básníka neobyčejně vysoce. Nazval jej – nepochybně oprávněně – Janem Křtitelem polské moderny.
V Paříži pobýval Miriam na dvou místech – v rue Campagne-Première 8bis a v rue de la Grande Chaumière 16.
František Všetička
10;11
Mohlo by vás z této kategorie také zajímat
1 | 2023
2 | 2021
- Literárne dielo Maxima Gorkého v kontexte Nietzscheho filozofie (Natália Dúbravská)
2 | 2019
- Hlavné tematické línie v tvorbe Jacoponeho z Todi (Monika Šavelová)
1 | 2012
- Высокая планка (Ирина Гречаник)
3-4 | 2010