Pomáháme lidem najít vlastní kořeny a identitu, říká etnolog

Česká etnologie dosáhla významného úspěchu mezinárodní úrovně, když získala pořadatelství prestižního mezinárodního kongresu Society for Ethonology and Folklore (SIEF). Kongres se bude konat ve dnech 7. až 13. června 2023 v prostorách FF MU. Etnolog Daniel Drápala v rozhovoru představuje nejen mezinárodní kongres, ale také obor etnologie a jeho přínos společnosti.

15. 12. 2021 Filip Krčmař

Foto: Tereza Netolická

Co je vlastně etnologie?

Etnologii můžeme v kostce nazvat vědou o člověku a jeho kultuře. Ze své podstaty stojí na pomezí mezi historickými a společenskými vědami, protože ve zkoumání minulosti a současnosti hledá souvislosti nejen historické, ale i kulturní a sociální. Etnologie již ve svých počátcích v 19. století začala se studiem každodennosti a dějin kultury neprivilegovaných a marginalizovaných vrstev. Do jisté míry tak předznamenala směr, k němuž se plnou měrou přihlásily moderní kulturněhistorické, historickoantropologické či mikrohistorické výzkumy ve 20. století.  

V čem se odlišuje etnologie od kulturní a sociální antropologie? 

Rozdíly mezi etnologií a kulturní a sociální antropologií jsou dány zejména historickým vývojem v různých částech světa. Pomineme-li tendence k záměrnému vyhraňování či oborové rivalitě, jedná se v zásadě o tematicky i metodologicky blízké a příbuzné obory. Kulturní a sociální antropologie se formovala především v koloniálních státech kvůli potřebě pochopení obyvatel a jejich kultury v rámci mimoevropských území. 

Souběžně s rozvojem sociální a kulturní antropologie se ovšem v mnoha zemích Evropy rozvíjelo i studium vlastních národních tradic a tradiční kultury. Etnologie tak měla spolu s některými dalšími obory od konce 18. století velký význam v národně emancipačním hnutí. Ostatně i národy střední Evropy nacházely během svého novodobého formování svoji podstatu právě v lidové kultuře. Sběratelé či dokumentátoři materiální a nemateriální kultury shromažďovali a interpretovali materiál, o který posléze mohla intelektuální a politická reprezentace opírat svou argumentaci v úsilí o kulturní a politickou emancipaci národa. 

„V dnešní turbulentní době lidé hledají vlastní kořeny a základní pilíře identity. Skrze ně se snaží vyrovnat s dobou, kdy globalizace stírá regionální, etnické i státní hranice. Etnologie nabízí poznání a pochopení těchto kulturních a sociálních procesů.“

Daniel Drápala
etnolog

Jaký je dnešní přínos etnologie pro společnost?

Etnologie není ani dnes antikvovanou vědou, která by se věnovala jen studiu tance či líbivých krojů, jak si i dnes mnozí nesprávně představují. V současných etnologických výzkumech nacházíme mnohá aktuální témata. Díky studiu etnogeneze etnických společenství a migrace lze nastínit vysvětlení komplikovaných etnických procesů. Zkoumáme, do jaké míry dochází ke kulturní výměně mezi různými etniky, nakolik je funkční koexistence různých etnických společenství, co vyvolává konflikty i jakou podobu nabývá kultura etnických menšin.

Jistě nejen etnologové intenzivně pociťují, že si lidé v dnešní turbulentní době hledají vlastní kořeny a základní pilíře své identity. Skrze ně se pak snaží vyrovnat s dobou, kdy globalizace stírá regionální, etnické i státní hranice. Poznání a pochopení těchto kulturních a sociálních procesů může nabídnout právě etnologie. Ta je také klíčovým hráčem ve studiu nehmotného kulturního dědictví. Etnologové přispívají k poznání jeho specifik na bázi výzkumu a dokumentace, ale také v oblasti systémové péče, ochrany a popularizace, což je ostatně jedna z klíčových aktivit rovněž našeho ústavu. 

I s ohledem na uplatnění našich absolventů, například v paměťových institucích, se přirozeně i nadále věnujeme studiu tradičních forem materiální a nemateriální kultury. Nezůstáváme ovšem jen v minulosti, řada z kulturních elementů přetrvává v živé formě i dnes, byť v pozměněné podobě a s novými funkcemi. Poznání proměn i současného stavu zajišťuje etnologům rozsáhlé pole pro výzkum. Vedle zažitých témat vznikají na našem ústavu například doktorské práce věnované buskingu (pouliční umělecké produkce) či životu v maringotce jako specifické formě životního stylu.

Lidový a zlidovělý šperk v českých zemích

Mohlo by vás zajímat

Lidový a zlidovělý šperk v českých zemích

Ústav evropské etnologie má dlouholetou tradici v knižní produkci. Letos mj. vydal výpravnou publikaci prof. Aleny Křížové Lidový a zlidovělý šperk v českých zemích. „Kniha je výstupem mnohaletého výzkumu, který sumarizuje poznatky o lidovém šperku na českém území. Čerpá zejména z ikonografických dokladů, archivních dokumentů a také z muzejních sbírek,“ přiblížil Daniel Drápala.
Foto: Jana Vykoupilová/ČRo

Jaké prameny využívá etnolog při výzkumu minulosti?

V tomto případě etnolog pracuje s archivními prameny, podobně jako historik. Obrazové materiály hrají klíčovou roli například při studiu tradičního oděvu nebo stavitelství: ať už jsou to například dobové grafiky, mapy či fotografie. Z písemných pramenů bych uvedl osobní či rodinné paměti, kroniky nebo úřední dokumenty. 

A které prameny slouží pro zkoumání přítomnosti?

Ve výzkumu nedávné minulosti nebo současnosti je pochopitelně klíčovým zdrojem informací respondent. Vedeme rozhovor se živým pamětníkem a pracujeme s jeho výpovědí. V poslední době je to kvůli pandemii výrazně komplikovanější, ale studentům se dařilo komunikovat online i se seniory. Obecně má etnologie mezi lidmi dobré renomé, a tak se jen ve velice málo případech setkáváme s negativními reakcemi nebo s odmítnutím. Pokud etnolog opakuje návštěvu dotyčného respondenta nebo dané lokality, vytváří si dobré zázemí pro kvalitní výzkum a zároveň si pozvolna získává důvěru respondentů, což se pozitivně projeví v množství i kvalitě získaných informací.

„Na základě bezprostředních osobních vzpomínek můžeme sledovat především životní osudy posledních sedmdesáti osmdesáti let, nezříkáme se ovšem ani sdělení, která přežívají v kolektivní (například rodinné či profesní) paměti.“

Daniel Drápala
etnolog

Jak probíhá terénní výzkum?

Etnologům se nabízí celá škála přístupů k realizaci terénního výzkumu. V případě studia současné formy výročních obyčejů, například mikulášské obchůzky nebo masopustního vodění medvěda, může etnolog do příslušné lokality přijít a použít nejprve metodu nezúčastněného pozorování: pouze dokumentuje, zjišťuje, sleduje a postupně navazuje kontakt s respondenty. V terénu nás dnes zajímá nejen vlastní průběh obyčejů, ale i jejich současné sociální funkce. Na vodění medvěda můžeme vidět, jak ztrácí svou magickou funkci. Přesto u účastníků stále přežívá zakořeněná povinnost s medvědem si zatančit. Lidé to již neberou jako podmínku pro zajištění dobré úrody. Pozorujeme, že obyčej lidé berou jako součást své lokální tradice a jako příležitost k setkávání. 

Výzkum může vypadat ale úplně jinak, když nás zajímá životní příběh. Cílíme na konkrétního člověka. Přirozeně jsme limitováni lidskou pamětí a fyzickou existencí člověka –⁠ narátora. Dnes tak na základě bezprostředních osobních vzpomínek můžeme sledovat především životní osudy posledních sedmdesáti osmdesáti let, nezříkáme se ovšem ani sdělení, která přežívají v kolektivní (například rodinné či profesní) paměti. Z možných dalších metod bych připomenul ještě experimentální etnologii, která se v jedné své větvi věnuje např. rekonstrukci tradičních technologií. Náš výzkumný pracovník Václav Michalička spolu s kolegy z muzea v Příboře třeba získal mezinárodní renomé díky rekonstrukci již zapomenutého zpracování choroše nebo kopřivového vlákna. 

Jak se výsledky etnologů prezentují veřejnosti? 

Etnolog může prezentovat svoje výzkumy formou publikací nebo výstav, ale dnes se zapojujeme také do projektů aplikovaného výzkumu. Náš ústav společně s geografy a IT odborníky zprovoznil tzv. GISTRALIK (Geografický informační systém tradiční lidové kultury), který funguje již několik let na platformě Masarykovy univerzity. Zájemci o tradiční lidovou kulturu si mohou podle hesla nebo lokality vyhledat dostupné informace.

Brno je podle Drápaly vnímané jako místo s kvalitním etnologickým výzkumem, který má dlouholetou tradici a nezpochybnitelné výsledky. Samo město je podle něj plné tradičních a moderních forem kultury. Foto: Tereza Netolická

Česká republika získala pořadatelství mezinárodního kongresu International Society for Ethnology and Folklore (SIEF). Jak vám podařilo uspět?

SIEF každé dva roky pořádá velké kongresy, kde se schází etnologové a antropologové z celého světa. Ve střední a východní Evropě se jich konalo několik, například v Záhřebu, Budapešti, Estonsku. V České republice dosud žádný uspořádán nebyl a naše tři hlavní etnologická pracoviště, Masarykova univerzita, Etnologický ústav Akademie věd a Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, spojila síly a před třemi lety podala nominaci na pořádání kongresu v Brně. Symbolickým momentem je pak návrat kongresu SIEF tak říkajíc domů, protože jeho kořeny sahají do meziválečného Československa. Nezanedbatelný vliv na získání pořadatelství brněnským pracovištěm mělo bezesporu i dobré jméno profesora Richard Jeřábka, který se v minulosti dlouhodobě podílel na činnosti komise pro studium lidového umění organizace SIEF.

Proč v Brně?

Už během nominace bylo Brno prezentováno jako místo kvalitního etnologického výzkumu s dlouholetou tradicí a nezpochybnitelnými výsledky. Zároveň je to město plné tradičních a moderních forem kultury rozvíjejících se po všech stránkách. Důležitou roli hraje dopravní dostupnost, protože jsme blízko Praze a Vídni. Ve prospěch Brna také jistě pozitivně působí schopnost FF MU nabídnout adekvátní množství zrekonstruovaných prostor s moderním technickým zázemím, které bude schopno zvládnout vědecké setkání více než tisícovky etnologů a antropologů z různých míst světa.

„Na kongres se sjedou renomované osobnosti z celého světa. Bude to příležitost, jak prezentovat náš obor a výsledky výzkumu mezinárodní komunitě a zároveň čerpat inspiraci a posilovat vzájemné vztahy.“

Daniel Drápala
etnolog

Co byste z programu připravovaného kongresu vyzdvihl? 

Součástí programu budou exkurze do atraktivních lokalit, protože nejen Brno, ale i jeho širší okolí má co nabídnout. Například modrotiskové dílny v Olešnici a ve Strážnici nebo muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm či v Hlinsku. Doufejme, že do té doby budeme mít k dispozici i moderně koncipovanou etnografickou expozici v Moravském zemském muzeu.

Kromě toho chceme využít naší středoevropské polohy jako jakési spojnice Východu a Západu. Rádi bychom přizvali přednášející nejen ze západní Evropy nebo ze zámoří, ale i z východní Evropy či Balkánu. Navíc také uvažujeme o expertech z Latinské Ameriky nebo z arabského prostředí.

Jaký bude mít vliv na prestiž české etnologie a antropologie?

Věříme, že přinese řadu pozitivních stimulů jak pro náš obor, tak i pro celou Masarykovu univerzitu. Sjedou se k nám opravdu renomované osobnosti z celého světa. Bude to příležitost, jak prezentovat náš obor a výsledky výzkumu mezinárodní komunitě. Jednoduše řečeno, chceme jim prodat to, co tady děláme. Zároveň od nich chceme čerpat inspiraci a posilovat vzájemné vztahy.

Doc. PhDr. Daniel Drápala, Ph.D., působí jako vedoucí Ústavu evropské etnologie na FF MU. Odborně se věnuje především historické etnologii, studiu současných etnokulturních tradic, nemateriálního kulturního dědictví a různých forem identity.

Chcete vědět víc?


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.