Dzachčinský Mergen cordž v orální historii svého kraje
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Nový orient |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Jazykověda |
| Klíčová slova | Mongolia, Khovd aimag, Zakhchin, oral history, folk religion, important personalities |
| Popis | Západní Mongolsko má pestré etnické složení, žijí zde Dörvöti, Bajati, Torgúti, Altajští Urijanchajci, Mjangati a Dzachčinové. Kromě dnes počtem i vlivem velmi silných Kazachů, kteří sem přišli teprve počátkem 20. století, jsou všechny jmenované skupiny potomky posledního předmoderního nezávislého západomongolského státu, Džúngarského chanátu (1635–1758) a dodnes si uchovávají hrdost na mongolskou svébytnost a samostatnost. Díky své etnické rozmanitosti odedávna dbali na svou identitu, pro niž byla určující především ústně předávaná historická paměť. Buddhismus, který hluboce zakořenil již v Džúngarském chanátu, hraje v utváření této paměti významnou roli. Ve vyprávění západních Mongolů se objevují postavy překračující rámec ortodoxního klášterního buddhismu směrem k lidovému náboženství, a zastupují tak jinde běžné šamany. Legendy o Mergen cordžovi ukazují perspektivu mongolských pastevců ve vnímání vlastní lokální historie. |