Tři české lingvodidaktické publikace pro výuku srbochorvatštiny z druhé poloviny 20. století ve světle sociolingvistické analýzy
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Výuka jihoslovanských jazyků a literatur v dnešní Evropě |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Jazykověda |
| Klíčová slova | Serbo-Croatian; textbooks of Serbo-Croatian |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Článek analyzuje postoje k srbochorvatštině a reflexi sociolingvistické jazykové reality v socialistické Jugoslávii na materiálu tří českých učebnic srbochorvatštiny. Sleduje explicitně vyjádřený postoj k sociolingvistické situaci srbochorvatštiny a jejímu polycentrickému charakteru, volbu té které varianty jako primární pro didaktické účely, samotný obsah příruček ve světle variantnosti srbochorvatštiny, která byla deklarovaná tzv. novosadskou dohodou z roku 1954, a dále poměr k latince a cyrilici, opět s ohledem na didaktické účely. Všechny tři sledované publikace se opírají o latinku, tedy oficiální písmo západní varianty, ekavštinu, tedy fonetickou podobu východní varianty, a nezpochybňují srbochorvatštinu jako jeden, byť polycentrický spisovný jazyk. |