Verdrängung des Tarock durch Skat. Marginalien zum literarischen Leben des deutschsprachigen Brünn um 1900
| Název česky | Vytlačení taroků skatem. Na okraj literárního života v Brně kolem roku 1900 |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Hranici mezi katolickou a protestantskou mentalitou kopírovaly dlouhá léta obliba taroků nebo skatu. Robert Musil pozoroval v Brně kolem roku 1900 příklon ke skatu, doprovázený hnutím Pryč od Říma a vyostřením zdejšího nacionálního konfliktu. V pozdní povídce Ebner-Eschenbachové "Pan dvorní rada" slouží taroky jako rituál s vyrovnávacími účinky, vhodný k překonávání animozit a napětí. Zostření etnického napětí v Brně mezi lety 1882 a 1891 je patrné na nápisech na Městském divadle a na Německém domě: "Místo pro krásu a domov múz" znělo ještě neutrálně, později chtěli němečtí Brňané národního nepřítele zapudit - "Ke cti a chvále našeho města, našemu národu tvrz". V jednom z fragmentů románu "Muž bez vlastností" tvoří hra v taroky rámec pro lékařské pozorování vraha Moosbruggera. Stabilizující tarokový rituál byl - z pohledu exilového autora Musila, který v práci na románu v době před vypuknutím druhé světové války pokračoval - nahrazen buď skatem nebo ztratil svoji původní funkci šířit měšťanskou družnost a byl hrán mechanicky za jinými účely. Hráči taroků v Brně bohužel z velké míry dohráli. |
| Související projekty: |