Lingvonyma v ústavách postjugoslávských státních útvarů (Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora)
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Text analyzuje ústavní články o jazycích v ústavách postjugoslávských zemí po roce 1992, v nichž byla před tímto rokem úředním jazykem srbochorvatština, tj. Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska a Černé Hory. V Chorvatsku se po roce 1990 lingvonymum v ústavě již neměnilo, lingvistický i mediální diskurz byl ve znamení boje za očištění chorvatštiny od srbských jazykových prvků (ať už skutečných, nebo domnělých), který měl často puristický charakter. V Srbsku a Černé Hoře bylo v letech 1991–1992 zaměněno lingvonymum srbochorvatský za srbský, zákonem z r. 1996 byla v úředním styku v Srbsku povolena jen ekavská varianta srbštiny, nová srbská ústava z r. 2006 již fonetickou variantu neupřesňuje. Nová černohorská ústava z r. 2007 naopak poprvé oficializuje lingvonymum černohorský. Nejsložitější národnostní i jazyková situace byla v Bosně a Hercegovině a tato situace měla přirozeně vliv i na peripetie kolem ústavních článků o jazyce v konstitucích Bosny a Hercegoviny, Federace BaH a Republiky srbské. Na obranu či podporu jazyků, které ve sledovaných národních prostředích zaměnily srbochorvatštinu, byly vydány různě rozsáhlé deklaratorní texty (1994 v Černé Hoře a 1995 v Austrálii o černohorštině, 1995 a 2007 v Chorvatsku, 1998 a 2007 v Srbsku, 2002 a 2017 v Bosně a Hercegovině, v druhém případě jako jediném ze všech na podporu antinacionalistického přístupu). |
| Související projekty: |