Symbol a metafora jako výrazové prostředky textu.
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 1992 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Práce přistupuje k metafoře a symbolu z pozic strukturalistické sémiotiky a procesuální lingvistiky. Jejím cílem je vymezit místo a vztah mezi symbolem a metaforou v rámci teorie výrazových prostředků textu jako literárněvědné disciplíny pokoušející se vytvořit specifický metajazyk, který je s to popsat nástroje gramatiky literatury a který je s to - obdobně jako gramatika jazyka - postihnout svébytnou výstavbovou úroveň jazykové reality. V rámci teorie výrazových prostředků textu představují symboly a metafory základní, ale svou podstatou odlišné výrazové prostředky textu. Dostávají se ovšem také do těsných vztahů mj. proto, že symboly se stávají výstavbovou složkou metafory. Termín "symbol" označuje řadu odlišných skutečností. Zahrnuje oblast primárních symbolů, kam patří mj. symboly-emblémy (např. erby, vlajky, vyznamenání) anebo mezinárodní symboly-piktogramy, symboly-masky, symboly-uniformy anebo symboly-obřadní předměty. Sem patří také symboly vědeckých jazyků (matematiky, logiky). Sekundární symboly dospěly ke svému symbolickému významu druhotně, v rámci "nových" příběhů či diskurzů, do nichž se dostaly. Tento typ symbolických významů vzniká jako nadstavba nad základním, v případě jazykových znaků lexikálním významem. Symbolický význam mohou dostávat např. zvířata, stromy, kameny, města, vlastní jména, jména historických postav. Označovací možnosti jazyka jsou limitovány konečným počtem lexikálních jednotek. V literární komunikaci nový symbol a nová metafora působí jako univerzální prostředky, pomocí kterých lze zachytit nekonečně bohatou realitu. |