MY A PAŘÍŽ (podle Jevgenije Zamjatina a Julese Verna) - dramaturgie a programový leták
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Prezentace v oblasti umění |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Novela My Jevgenije Zamjatina (1884–1937) z roku 1920 je postavena na konečném řešení problému lidstva, jednoduše se odstraňuje lidem schopnost fantazie. Z lidí se skutečně stávají ony deklarované šroubky ve stroji budování lepší, krásné a beztřídní společnosti. Naopak v roce 1863 napsal Jules Verne svoji představu Paříže ve dvacátém století, tedy nabídl svoji svobodnou vizi, jak bude Paříž vypadat v roce 1963. V obou textech se vychází z dobových souvislostí a v obou se vyskytují i představy o hudbě. Verne je mechanický, začátkem šedesátých let devatenáctého století ještě nepracoval s vidinou elektřiny, a Zamjatin je striktně matematický, kybernetický – prostě vládne řád a matematický stroj. Na druhou stranu se právě v prostorech bývalého Výzkumného ústavu matematických strojů vyskytuje úžasná realizace Evy Kmentové a v podstatě celý prostor je koncipován velmi ambiciózně bez striktních pravidel současné architektury na klíč. Jak bude znít Kmentová v kompozici Jana Krejčíka a kolektivu Rés(O)nances, žijících ve Versailles? MY A PAŘÍŽ Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat Alexander Scriabin – Pět preludií op. 74 (1914) – transkripce pro BCO Pavel Šnajdr Edgar Varese – Octandre (8’) Iannis Xenakis – Anaktorie … Joël-François Durand – 3 melodies Tom Johnson – Eight Patterns for Eight Instruments Jan Krejčík – Světy Evy Kmentové (objednávka BCO) Rés(O)nances Marie Kopecká-Verhoeven – mezzosoprán, Dominique Defontaines – přenosná řeka, videoprojekce Brno Contemporary Orchestra – řídí Pavel Šnajdr |
| Související projekty: |