Odporovací spojovací prostředky v barokní češtině

Autoři	KOSEK Pavel
Rok publikování	2006
Druh	Článek ve sborníku
Konference	Komunikace - styl - text
Fakulta / Pracoviště MU	Filozofická fakulta
Citace
Obor	Jazykověda
Klíčová slova	conjunction; devolopment of the Czech language; the Czech language of baroque period
Popis	Základní spojkou odporovacího vztahu je "ale", jeho ekvivalentem "než"; výrazy (prostředky, slova) "však, avšak, ale však" se uplatňují jako spojovací prostředky korektury očekávání (však si ještě ponechává zbytky příslovečného významu); adverzativní vztah může signalizovat také výraz "předce" (jinak stále ještě mající význam ?kupředu, stále?); "leč" má status hypotaktické výjimkové spojky; pod vzorem latinských konstrukcí "quidem ? sed/tamen" se objevují české ekvivalenty prvního "quidem": "sice, ovšem, pravda, arci"; jako základní spojka korektury neplatného/neadekvátního se etablovalo "nýbrž" (zcela výjimečně mající platnost stupňovací); rovněž odporovací spojka "alebrž" se takřka neužívá; naproti tomu poměrně často doložená spojka "anobrž" je stupňovací.