Tzv. účinkové věty v barokní češtině
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2008 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | SPFFBU |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Jazykověda |
| Klíčová slova | diachronic syntax; resultative clauses; Baroque Czech language; historical development of Czech language |
| Popis | Z provedené analýzy je zřejmé, že žádný ze spojovacích prostředků tradičně řazených k účinkovým vlastní význam účinku nemá. Účinek je do sledovaných dokladů možno vinterpretovávat, nicméně žádný ze zkoumaných jazykových prostředků neslouží primárně k vyjadřování takového významu. Absenci jednoznačných formálních prostředků sloužících k vyjadřování významu účinku lze považovat za důkaz neexistence jazykové kategorie účinku. Jelikož jsou v těchto strukturách spojovány věty, jež jsou interpretovatelné tak, že děj/ stav věty zanořené je výsledkem (vysoké/ nedostatečné míry) děje/ stavu/ vlastnosti/ okolnosti uvedené ve větě maticové, lze říct, že takovým souvětím je společný významový moment rezultativnosti. Z tohoto důvodu by bylo vhodnější charakterizovat tyto věty jako rezultativní. Ovšem význam rezultativnosti není součástí významové struktury zkoumaných spojovacích prostředků (že, aby, až), nýbrž plyne z lexikálního obsazení vět a je interpretovatelný pouze na základě kontextu. V takových kontextech se gramatikalizovala spojka takže, která ve své významové struktuře obsahuje invariantní významový rys rezultativnosti. |
| Související projekty: |