Zvěst o věrné službě a mýtu o zradě Miloty z Dědic
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2010 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Již kronikář doby Karla IV. Přibík Pulkava označil Milotu z Dědic za zrádce krále v bitvě u Suchých Krut. Milota patřil k významnému rozrodu Benešoviců a na královském dvoře se objevoval od r. 1256, nejčastěji v doprovodu svého bratra Beneše ze Cvilína, který ale na počátku 60. let upadl do královy nemilosti a zemřel nebo byl popraven ve vězení. Milota požíval královy důvěry a patřil mezi dvořany; prameny prozrazují jeho účast na turnajích v Rakousku a dalším rytířském dění. Na přelomu let 1274/75 se Milota stal hejtmanem ve Štýrsku. Ze Štýrska se musel stáhnout a pobýval opět v blízkosti krále; r. 1278 se poprvé uvádí s přídomkem „z Dědic“. V samotné bitvě 26.8.1278 se Milota zřejmě nacházel v čele oddílů, které byly rozprášeny nepřáteli, což dalo vzniknout pozdější skazce o zradě. V r. 1279 se opět zapojil do politického života Moravy, stal se podkomořím, po konfliktu se správcem země Albrechtem Saským ale byl uvězněn. Poč. 90. let působil krátce jako purkrabí v Olomouci. Poslední zpráva o něm je z r. 1302. |
| Související projekty: |