T. G. Masaryk vymezil a vyzvihl specifičnost "uměleckého poznávání" oproti poznání abstraktně popisnému ("O studiu děl básnických"). Zahrnuje i oblast citovou a volutativní, a tudíž i bohatě rozvinutou hodnotící strukturu, schopnost vidět jedinečnost lidské osoby v historickém čase. Umělecké dílo pak může mít exemplaritu a explikační sílu v oblasti sociálních věd. Toto Masarykovo metodické schéma hodlá projekt rozvinout ve dvou bodech: 1) blíže objasnit schopnost nalézat i konstruovat strukturní analogie - jazykové a vizuální metafory a metonymie, fraktální (sebe)podobnosti, podvojné epické a dramatické postupy atd.; 2) pokusit se rozvinout klasický pojem alegorické víceznačnosti. Umělecké dílo neukazuje tvrdá fakta, ale spíše vyjevuje možnosti a potenciality budoucích stavů, jež se konkretizují teprve v procesu interpretace a tázání (melodie, příběh, obraz). Je-li tomu tak, má výchova k uměleckému poznání nezastupitelnou úlohu ve výchově a vzdělání.

Publikace