Filozofická fakulta adoptovala sovu z brněnské zoo
Podpoří chov a ochranu ohroženého puštíka bělavého.
(Dis)kontinuity ve vědě a doktorském studiu
„Absolvent doktorského studia je schopen na základě samostatného výzkumu vyhodnocovat nové poznatky a ideje přihlédnutím k dlouhodobým společenským důsledkům jejich využívání. Inovativním způsobem přispívá k rozvoji oboru, provádí kritické analýzy, vyhodnocení a syntézy nových a komplexních myšlenek. Musí dokázat erudovaně interpretovat a popularizovat nejnovější poznatky oblasti historických věd a jeho mezních oblastí a přesvědčivě je sdělovat členům vědecké komunity. Zabezpečovat koncepci a organizaci následných vzdělávacích cyklů.“
Předcházející text je pouze malým výňatkem z materiálu, v němž byla zhruba před deseti lety v rámci projektu ministerstva školství Q-Ram zformulována představa o budoucí podobě doktorského studia v České republice. Nestačí pouze znát základní oborová fakta a disponovat požadovanými jazykovými předpoklady. To se považuje za samozřejmé. Absolvent doktorského studia by podle této charakteristiky měl umět s výsledky svého výzkumu náležitě pracovat, analyzovat je a interpretovat. Ani na tomto místě by se ovšem na své cestě neměl zastavit. Stejně jako získávání nových poznatků a odhalování inovativních přístupů je totiž důležité sdělné a srozumitelné předávání poznatků vědecké komunitě, a také studentům a široké veřejnosti. Doktorské studium musí mít komplexní charakter, počínaje touhou „přicházet věcem na kloub“, až po přirozenou potřebu poznané „vždy a všude“ sdělovat svému okolí.
Pokud bychom si položili otázku, co je oním bodem na horizontu doktorského studia, mohli bychom si to ozřejmit pomocí dalšího z článků výše citovaného dokumentu: „Mezi základní odborné dovednosti v doktorském studiu náleží schopnost prostřednictvím disertační práce vytvořit rozsáhlejší dílo, které na základě vlastního výzkumu přispívá k rozšíření hranic poznání v oboru.“ Možná právě proto v knihovnách evropských univerzit mají výsadní místo ediční řady publikovaných disertačních prací. Ty spolu s habilitačními spisy bývají považovány za „výkladní skříň“ daného ústavu, fakulty či univerzity. Univerzitní instituce jejich prostřednictvím demonstrují své výzkumné a publikační kvality, a pro samotné doktorandy jsou často vrcholným dílem jejich vědecké práce, anebo naopak vykročením k další akademické kariéře, počátkem „cesty k profesuře“.
Také na Masarykově univerzitě v současnosti probíhá živá a mnohdy turbulentní diskuse o budoucí podobě doktorského studia. O jeho zásadní reformě, jež by měla vycházet z výsledků loňských evaluací a jež by měla být nesena třemi klíčovými pojmy: interdisciplinarizace – internacionalizace – racionalizace. Přitom pod slovem „racionalizace“ se ukrývá mimo jiné redukce doktorských studijních programů, oborových rad doktorského studia a potažmo také snížení počtu doktorských studentů. Jde o závažné kroky, jejichž cílem je zkvalitnění doktorského studia, dosažení konkurenceschopných vědeckých výsledků a v neposlední řadě také snížení „úmrtnosti“ v průběhu studia. Všechna tato opatření v pomyslné tabulce SWOT analýzy vykazují nejen nepochybné příležitosti, ale také některé hrozby. Především půjde o to, aby současné reformy navázaly na ty pozitivní proměny stylu práce oborových rad i samotných doktorandů, k nimž na fakultě došlo před několika roky.
Dost možná, že na některé otázky po „kontinuitách a diskontinuitách“ ve vědě a doktorském studiu poskytne odpovědi debata, která se na naší fakultě uskuteční 22. listopadu a na niž přijala pozvání prorektorka Masarykovy univerzity pro výzkum a doktorské studium, prof. Šárka Pospíšilová, a její dva předchůdci v této funkci, prof. Petr Dvořák a prof. Jana Musilová. Nepochybně se bude diskutovat také o oborových přesazích ve vědeckém výzkumu či o možnostech a limitech rozkročení mezi vlastním výzkumem a řízením vědecké práce. Na tuto debatu všechny srdečně zvu.
Tomáš Knoz
proděkan pro akademické záležitosti a studium v doktorských studijních programech
