Jezdit na konference je činnost záslužná, obohacující, objevná a tak vůbec. Ale nikoli jednoduchá. Musíte napsat příspěvek, dopravit se, přednášet a poslouchat, konferenčně žít, šťastně se vrátit a pak vyřídit cesťák, což znamená hlavně napsat cestovní zprávu. Dávám si na nich záležet, aby bylo jasné, že cesty a zpravodajství nepodceňuji:
Zpráva ze služební cesty
Ve dnech 12. 10. – 13. 10. 2009 jsem vykonal služební cestu do obce Smolenice uložené na východním úpatí Malých Karpat, na kopci se zámkem ve správě SAV, která organizovala konferenci Realita a fikce, jejíž jsem byl vědeckým garantem a na které jsem přednesl úvodní referát. Cestu se všemi spolucestujícími, kterými byli Jan Zouhar, Jiří Svoboda, Marek Picha a Zdeňka Jastrzembská jsme nastoupili 12. 10., 7.10 nastoupením do auta barvy modré, velikosti dostatečné pro 5 osob a jejich zavazadla. Cesta byla mokrá, protože neustále hnusně pršelo, až lilo, na silnici nás ohrožovali jiní méně pozorní řidiči, vlastně jedna řidička, která měla zapařené zpětné zrcátko a – jak prohlásil prof. Zouhar, když jsme ji míjeli, protože jsme se rozhodli ji raději předjet než čekat, co zase vyvede – byla celá nějaká zapařená. Hranice CZ-SK jsme překročili v 8.17 za neustálého deště, ani za nimi se počasí nezlepšilo. Nicméně jsme dojeli bez úhony do cíle, kde se nás ujali, ubytovali, když jsme jim zaplatili všechny požadované poplatky, k nimž přikládám potřebné doklady, tj. účtenky za ubytování a stravu. Konference probíhala standardně, o přestávkách jsme pod vedením prof. Zouhara dojednávali se zahraničními partnery podrobnosti projektu joint degree. S jointem všichni projevili souhlas a spokojenost a odcházeli s úsměvem na tváři. Strava byla kvalitní stejně jako ubytování, ale stravu jsme si užívali více, protože jsme šli pozdě spát. Po celodenní vyčerpávající konferenci byla totiž slavnostní večeře, během které jsem se moc najedli a dr. Svoboda po ní začal zpívat, protože doc. Kiczko z UK v Bratislavě začal hrát na přístroj zn. Yamaha, který si s sebou vozí na všechny konference, národní a jiné písně.
Druhý den pokračovala jednání v sekcích, po obědě jsme se však již začali loučit se svými partnery ze spřátelených fakult a 13.40 jsme vyrazili na zpáteční cestu. Její průběh a podmínky byly podstatně lepší, dr. Svoboda kladně ohodnotil výkon dvoulitrového motoru, který na suché silnici mohl při předjíždění nákladních automobilů předvést, co v něm je, při zachování všech bezpečnostních a jiných pravidel. Bez problémů jsme tak překročili státní hranici SK-CZ ve 14.50 a v pořádku se navrátili do výchozího bodu naší dvoudenní – musím přiznat, že úspěšné – služební cesty, na Arna Nováka 1 13.10., 16.00 a ještě jsme stihli na fakultě leccos vyřídit.