Předběžné výsledky výzkumu krasové deprese Hayl Ajah a počátek horské archeologie v Ománu
| Title in English | Preliminary results of the research at the sediment filled karst depression Hayl Ajah and the beginning of mountain archaeology in Oman |
|---|---|
| Authors | |
| Year of publication | 2022 |
| Type | Conference abstract |
| MU Faculty or unit | |
| Citation | |
| Description | Příspěvek prezentuje předběžné výsledky multidisciplinárního výzkumu krasové deprese Hayl Ajah (Sint polje) v pohoří Al-Hajar v severním Ománu. Výzkum zde provádí od roku 2018 Oddělení pravěké archeologie Předního východu, FF Masarykovy univerzity. Cílem výzkumného projektu SIPO (Sint polje project) je ověřit, zda vyšší polohy pohoří Al-Hajar ve vnitrozemí Arabského poloostrova byly vhodné pro osídlení pravěkými populacemi také v období suchých fází, které se několikrát s různou intenzitou opakovaly v průběhu pleistocénu a holocénu. Zajímá nás nakolik zdejší kras vytvářel podmínky pro vznik pravěkých refugií. Náš předpoklad stojí v rozporu s obecně přijímaným paradigmatem, podle kterého se paleolitičtí lovci a sběrači stejně jako pozdější neolitičtí pastevci stahovali v dobách sucha k pobřeží, zatímco vnitrozemí Arabského poloostrova zůstávalo neosídleno. Tento model je obecně přijímán až do doby budování prvních zavlažovacích systémů, které umožnily osídlení vnitrozemí i v dobách aridního klimatu (doba bronzová). Na výzkumných otázkách týkajících se původu sedimentární výplně deprese, krasové morfologie, determinace kamenných surovin štípaných artefaktů, palynologie a mikropaleontologie se spolupodílejí odborníci z Ústavu geologických věd PřF MU v Brně a České geologické služby, pobočky v Brně. Polje Hayl Ajah je rozsáhlá krasová deprese o průměru přes 500 m vyplněná až po okraj eolickými sedimenty. Je umístěna na náhorní krasové plošině nedaleko vesnice Sint ve výšce 1012 m n.m. Krasová plošina je tvořena vrstevnatými triasovými vápenci a dolomity, místy s hojnými schránkami velkých silnostěnných mlžů z čeledi Megalodontiae a je obklopena horami dosahujících výšky přibližně 2000 m n.m. Severovýchodně od lokality ve vzdálenosti ca. 24 km se nachází nejvyšší hora Ománu Jebel Shams (3090 m n.m.). Jemný, nafoukaný a z okolních hor spláchnutý prach tvořící výplň polje je z velké části alochtonního původu. Tyto prachové sedimenty spolu se zetlelými organickými zbytky fungují jako jakási zátka, která je schopna zadržovat vodu a umožňuje růst trávy, keřů a stromů v jinak na skálu obnažené krajině. Stovky kamenných štípaných artefaktů podél okraje polje a také artefakty nalezené in situ zakonzervované ve dvou různých polohách v sedimentu odkazují na lidskou přítomnost v různých obdobích pravěku. Na základě techno-typologické analýzy, pestrosti využitých kamenných surovin a stupně patinace předpokládáme, že tato lokalita byla opakovaně osídlována nejméně od středního paleolitu do pozdního neolitu. Některé artefakty jsme schopni datovat typologicky a metodou OSL do 5. až 4. tisíciletí BC, tedy do středního holocénu. V té době docházelo v níže položených částech Arabského poloostrova k šíření pouští v důsledku zhoršování klimatu, oprávněně proto předpokládáme stěhování pravěkých obyvatel z nížin do těch částí horských krasových oblastí, které dokázaly zadržet vodu. Vedle zasedimentovaných depresí to byla i některá vádí s vývěry krasové vody, kde jsme navíc našli prostorná abri či jeskyni charakteru Pekárny v Moravském krasu. Hypotézu pravěkých refugií podporují i nálezy kamenné industrie, které postrádají na území jižního a JV Arabského poloostrova uspokojivé analogie. |
| Related projects: |