Dana Sahánková / Až se kořeny s větvemi propletou
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2024 |
| Type | Exposition |
| Citation | |
| Description | Velkoformátové kresby Dany Sahánkové (1984) jsou protkány fragmenty každodenní skutečnosti, snovými výjevy a útržky podvědomí, které se v průběhu tvorby pod jejíma rukama samovolně formují. Hledání výsledné podoby obrazů se odehrává na hranici vědomého aktu a podprahové intuitivní reakce autorky během dlouhého procesu zahušťování, zmnožování, překrývání a vrstvení motivů, které si někdy dokonce žádají přidání další podkladové plochy, aby mohly pokračovat ve svém dostředivém pohybu. Na obrazové ploše se to hemží florálními a zvířecími motivy a architektonickými prvky, mezi nimiž se občas objeví i postavy bez tváří, převzaté ze starých obrazů či soch. Skrumáž jednotlivin vyrůstajících ze zárodečné matérie tušových šrafur nespojuje žádné dominantní lineární vyprávění, které by bylo ukotveno v jednotném prostoru a čase. Namísto ohniskově ostrého vidění je naše pozornost neustále rozptylována množstvím zdánlivě nesouvisejících podnětů, znaků a víceznačných symbolů, které narušují přirozenou tendenci oka fixovat a totalizovat viděné a získávat nad vnímaným polem kontrolu. Sahánková nás však prostřednictvím svých motivů, vzájemně propojených „srstnatými“ strukturami tušových linií, vtahuje přímo do světa svých kreseb. Vymaňujeme se z role pouhého diváka, který obrazy sleduje z bezpečného odstupu, a noříme se spolu s autorkou do tajemných dimenzí ostrých tušových čar a rozmývaných akvarelových ploch jako do temných zákoutí lesa – ať už vlídného a uklidňujícího, nebo naopak hrozivě nebezpečného, plného číhajících divokých šelem. Proces percepce obrazů Dany Sahánkové tak může v určitém ohledu připomínat psychoanalytické postupy nebo aktivitu mozku, který se ve spánku snaží zpracovávat množství podnětů, abychom se s nimi mohli vyrovnat, vstřebat je a učinit součástí složité mozaiky nás samotných. |