Rýmovaný německý překlad Staročeské kroniky tak řečeného Dalimila v kontextu české, latinské a německé textové tradice – jazykový, literární a historický rozbor; edice a komentář

Věcný obsah, cíle a výstupy navrhovaného grantového projektu
Záměrem a hlavním výstupem navrhovaného projektu je souhrnný rozbor a edice rýmovaného německého překladu Staročeské kroniky tak řečeného Dalimila v kontextu příslušných relevantních verzí této památky, se zohledněním směrodatných aspektů jazykových, literárněvědných i historických.
V souvislosti s přípravou edice bude vydána disertační práce řešitele v oboru Německý jazyk (2004); tato je zaměřená na detailnější zpracování vybraných dílčích, zejména jazykových, aspektů díla, reflektuje ovšem i sekundární literaturu ostatních příslušných disciplín a přináší kromě interpretace hláskosloví a grafemiky z hlediska dialektální, chronologické aj. relevance také rozbor formy a strategie překladu, sémantických specifik lexika a rovněž některé základní historické a textologické otázky po okolnostech vzniku či hypotetickém vymezení osobnosti anonymního překladatele.
Edice textu německého rýmovaného překladu by mělo v co nejvyšší míře respektovat znění jediného dochovaného rukopisu, v jednotlivostech vyžadujících emendace lze místy využít pozdějších návrhů. Oproti poslednímu vydání Josefa Jirečka (FRB III; 1878) je nutné zpřesnit četná jednotlivá čtení, důsledně zachytit jednotlivé vrstvy textu a zohlednit rozsáhlou sekundární literaturu následných bádání jak pokud jde o vlastní text německý, tak zejména vzhledem ke staročeskému originálu; srv. zejména kritické vydání kompletního pramenného materiálu (Staročeská kronika tak řečeného Dalimila I., II., 1988), které přináší i hypotetickou rekonstrukci archetypu autorského textu a zejména mnohé nové pohledy na jeho další vývoj. V neposlední řadě je nutno zmínit nově objevený fragment latinského překladu staročeské kroniky zakoupený v březnu 2005 pro Národní knihovnu ČR, jenž kromě své mimořádné kunsthistorické hodnoty představuje také neocenitelný materiál textologický. Předběžná rámcová zkoumání se zdají nasvědčovat, že právě tento fragment by mohl mít pro německý rýmovaný překlad zvláštní význam. Skutečnost, že oba tyto překlady vznikly podle obecných předpokladů ve zhruba stejném období (30.-40. léta 14. století) a že oba vykazují nepřehlédnutelné vzájemné podobnosti, lze interpretovat různým způsobem, k získání určitější představy bude potřeba podrobnějšího srovnání. Způsob prezentace textu i přidružený textově kritický aparát a komentáře by měly vyjít vstříc co nejširšímu okruhu disciplín, pro něž má daná památka relevanci. Zdokumentování rukopisné podoby umožní adekvátní posouzení jazykových či paleografických specifik, nářeční charakteristiky atd., literárněvědná interpretace, stejně jako historická bádání ocení paralelní zobrazení české předlohy v podobě odpovídající soudobým edičním poznatkům (mj. právě odlišné strukturování textu přináší značné problémy při využívání dosavadní edice z roku 1878, tj. zejména nutnost dvojího číslování kapitol a veršů při citování paralel).
Při zpracovávání textu edice bude zároveň vytvořena i elektronická verze nabízející možnost komfortnější práce s rozsáhlým materiálem a usnadňující vyhledávání, statistické přehledy, synchronizaci s faksimilii aj.
Zahraniční germanistice i historické vědě je možné přiblížit toto pole bádání souběžným překladem staročeského textu do němčiny ke snadnějšímu uchopení rozdílů mezi rýmovaným převodem a jeho předlohou; stejně tak v opačném směru poukáží na obsahová specifika německé verze překlady příslušných míst do češtiny (souvislý převod celého díla se jeví málo smysluplný, neboť se velmi často jedná o obsahově věrný překlad – případně s formálně motivovanými dodatky; výrazné významové odlišnosti lze naproti tomu konstatovat v několika konkrétních tematických okruzích a na příslušných místech v textu, kde jsou zmiňovány).
V relevantních případech budou vedle znění rekonstruovaného archetypu či vůdčího rukopisu uvedena i různočtení, pokud zachycují variantu odpovídající spíše formulaci překladu. Podobně je v nemálo případech třeba zohlednit znění latinského překladu, který ve vztahu k německému rýmovanému překladu nezřídka vykazuje paralely nedoložené žádným z dochovaných českých rukopisů.
Také aparát edice by měl být bez problémů přístupný zahraniční vědecké obci; textově kritické poznámky lze formalizovat a vyjádřit mezinárodně ustálenou terminologií.
Komentář bude paralelně v češtině a němčině, tj. v běžných jazycích disciplín na daném textu bezprostředně zainteresovaných, navíc bude připojeno shrnutí celé problematiky v angličtině. V některých ohledech se tento bude moci opírat o výsledky prezentované v disertační práci, vzhledem ke své povaze a rozsahu bude ovšem mnohem sevřenější a zaměřený více synteticky. Zároveň bude nezbytné rozšířit záběr o další relevantní aspekty v lingvisticky orientované disertaci pominuté nebo zařazené okrajově. Přejít přirozeně nelze rovinu literární ani kodikologický a paleografický popis rukopisu; dále se jedná zejména o historickou interpretaci kronikářského díla v širším smyslu, zvláště pak těch oblastí, v nichž jsou patrné nejvýraznější odlišnosti od originální verze. Sem je nutno zahrnout i širší kontext kulturně a společenskohistorický jakož i hypotetické okolnosti vzniku díla a jeho předpokládané funkce aj. Nezanedbatelným obohacením budou i poznatky umožněné zohledněním teprve nyní objeveného zlomku latinského překladu.
Vedle zmiňovaných hlavních výstupů budou dílčí výsledky výzkumu publikovány v průběhu řešení formou příspěvků v odborných časopisech.