(...pokračování: VII/XI)
Poláci ve Francii
Cyprian Norwid zemřel 23. května 1883 v Ústavu svatého Kazimíra v pařížském předměstí Ivry, což byl v podstatě klášterní chudobinec, v němž básník dožíval už od roku 1877. Původně byl pochován na místním hřbitově v Ivry a když vypršela pětiletá lhůta, byl Norwid spolu s ostatky dalších vsypán do společného hrobu na polském hřbitově v Montmorency. Na básníkově náhrobku je vytesáno dvojverší z jeho poémy Promethidion:
Bo piękno na to jest, by zachwycało
do pracy – praca, by się zmartwychwstało.
Ale krása je na to, aby podněcovala
k práci – a práce, aby došlo k zmrtvýchvstání.
V Paříži bydlel Norwid na četných místech, roku 1849 v rue de Verneuil 46, roku 1850 v rue Bonaparte 9.
Stanisław Wyspiański
Vztah učitele a žáka je téměř vždycky problematický. U vyhraněných a talentovaných žáků se tento vztah obvykle proměňuje, vede k osamostatnění a k hledání vlastních cest. Tak tomu bylo i u Stanisława Wyspiańského, jenž byl žákem a pomocníkem Jana Matejky, malíře velkých historických pláten. Jeho historismus byl Wyspiańskému blízký, současně však usiloval o jiné způsoby ztvárnění, proto proti Matejkově vůli zažádal o stipendijní cestu do Francie, jež se nakonec uskutečnila. Navíc poměrně krátce za sebou došlo k realizaci čtyř cest, a všechny vedly do moderní Paříže. Došlo k nim v první polovině devadesátých let 19. století, první se uskutečnila roku 1890, poslední pak v březnu až srpnu 1894.
První Wyspiańského cesta byla sedmiměsíční a vedla přes Vídeň, severní Itálii a Švýcarsko do Paříže; na zpáteční cestě navštívil jednadvacetiletý malíř Chartres, Rouen, Amiens, Remeš, Štrasburk (jenž tehdy patřil Německu), Mnichov, Prahu a Drážďany. V Paříži, Remeši a dalších francouzských městech obdivoval gotické katedrály, jejichž spanilost zachycoval ve svých skicářích. V Mnichově a Drážďanech navštěvoval Wagnerovy opery, jež jej fascinovaly spojením poezie, hudby a malířství. Pod Wagnerovým vlivem začal tehdy psát operní libreta, z nichž se zachoval pouze biblický Daniel.
Wyspiańského pobyt v Praze byl poměrně krátký, mladý výtvarník se tehdy dozvěděl o vypsání konkurzu na nástěnné dekorace pro pražské Rudolfinum. Wyspiański spolu se svým kolegou Józefem Mehofferem se tohoto konkurzu zúčastnili, nebyli však úspěšní.
Bo piękno na to jest, by zachwycało
do pracy – praca, by się zmartwychwstało.
Ale krása je na to, aby podněcovala
k práci – a práce, aby došlo k zmrtvýchvstání.
V Paříži bydlel Norwid na četných místech, roku 1849 v rue de Verneuil 46, roku 1850 v rue Bonaparte 9.
Stanisław Wyspiański
Vztah učitele a žáka je téměř vždycky problematický. U vyhraněných a talentovaných žáků se tento vztah obvykle proměňuje, vede k osamostatnění a k hledání vlastních cest. Tak tomu bylo i u Stanisława Wyspiańského, jenž byl žákem a pomocníkem Jana Matejky, malíře velkých historických pláten. Jeho historismus byl Wyspiańskému blízký, současně však usiloval o jiné způsoby ztvárnění, proto proti Matejkově vůli zažádal o stipendijní cestu do Francie, jež se nakonec uskutečnila. Navíc poměrně krátce za sebou došlo k realizaci čtyř cest, a všechny vedly do moderní Paříže. Došlo k nim v první polovině devadesátých let 19. století, první se uskutečnila roku 1890, poslední pak v březnu až srpnu 1894.
První Wyspiańského cesta byla sedmiměsíční a vedla přes Vídeň, severní Itálii a Švýcarsko do Paříže; na zpáteční cestě navštívil jednadvacetiletý malíř Chartres, Rouen, Amiens, Remeš, Štrasburk (jenž tehdy patřil Německu), Mnichov, Prahu a Drážďany. V Paříži, Remeši a dalších francouzských městech obdivoval gotické katedrály, jejichž spanilost zachycoval ve svých skicářích. V Mnichově a Drážďanech navštěvoval Wagnerovy opery, jež jej fascinovaly spojením poezie, hudby a malířství. Pod Wagnerovým vlivem začal tehdy psát operní libreta, z nichž se zachoval pouze biblický Daniel.
Wyspiańského pobyt v Praze byl poměrně krátký, mladý výtvarník se tehdy dozvěděl o vypsání konkurzu na nástěnné dekorace pro pražské Rudolfinum. Wyspiański spolu se svým kolegou Józefem Mehofferem se tohoto konkurzu zúčastnili, nebyli však úspěšní.
František Všetička
Mohlo by vás z této kategorie také zajímat
1 | 2024
- Katalóg zvieracích kreatúr Evy Luky (Eva Urbanová)
1 | 2022
- Zbyt głośny stereotyp, czyli o charakterze i postrzeganiu twórczości Bohumila Hrabala; Czy Bukowski czytał Hrabala, czy Hrabal czytał Bukowskiego? Próba zestawienia (Błażej Szymankiewicz)
2 | 2018
- Obraz matky ako morálneho ideálu v novele Tri dni života Valentina Rasputina (Linda Krajčovičová)
2 | 2015
- Projevy každodennosti ve vybraných Havlových dílech (Filip Zrno)
1 | 2012
- РЕЛИГИОЗНО-ФИЛОСОФСКОЕ И СТИЛЕВОЕ СВОЕОБРАЗИЕ ЛИРИКИ Н.КЛЮЕВА (Гречаник И.В.)