PROUDY

Navrhované kartony, ovlivněné impresionismem, se nedochovaly, byly zničeny za druhé světové války.

Cílem všech čtyř cest byla však Paříž, v níž Wyspiański strávil celkem tři a půl roku. Město jej natolik přitahovalo, že ještě roku 1896 uvažoval o tom, že se v něm natrvalo usadí. Pařížské období patřilo v jeho životě k nejšťastnějším, pak už na něj nepřestajně doléhala materiální tíseň a posléze i nemoc. Spolu se svým přítelem Józefem Mehofferem studovali na soukromé Akademii Colarossi (byla to táž akademie, již krátce před první světovou válkou navštěvoval také Josef Čapek). Z výtvarného světa poznal tehdy Wyspiański Paula Gauguina a Alfonse Muchu, s českým malířem jej pojil především zájem o ornament.

Paříž ovšem ovlivnila Wyspiańského rovněž jako literáta. Stanisław Wyspiański hojně četl a pokud mu to dovolovaly finanční prostředky, často navštěvoval divadla (při své první návštěvě viděl na scéně i Sáru Bernhardtovou). Od Francouzů přejal nejeden podnět, zejména smysl pro hudebnost jazyka, dále náklonnost k naturalistické tendenci a v neposlední řadě také sklon k volnému verši. Francouze nejen četl, ale také překládal, do polštiny např. převedl Corneillovu tragédii Cid.

V Paříži vzniklo též několik literárních děl, vedle zmíněného Daniela to byla první redakce Varšavanky a Legendy (pod názvem Wanda). Proslulejší se stala jednoaktovka Varšavanka (Warszawianka), jež je v podstatě hrou o revoluční písni z roku 1831. Francouzský básník Casimir Delavigne inspirován zprávou o polském listopadovém povstání napsal tehdy píseň, jež přeložena Karolem Sienkiewiczem a zhudebněna Karolem Kurpińským, se stala námětem dramatikovy hry. Wyspiaňski ji začal psát v Paříži v srpnu 1893. Podnětem k jejímu napsání se stal autorův sen, v němž přes bojiště posetém množstvím zabitých vojáků pádil jezdec. Ve své původní podobě měla být Varšavanka wagnerovským hudebním dramatem, nakonec se však stala analýzou postojů vůdců listopadového povstání.

V pařížském Louvru studoval Wyspiański také řecké sochařství a v divadlech obdivoval klasické řecké drama, což mělo vliv na tematiku některých jeho divadelních her. Z těchto podnětů vznikly tragédie Meleager a Protesilaos a Laodamia (Protesilas i Laodamia), první z nich začal v Paříži dokonce psát. Později k nim přibyly hry Achilles (Achilleis) a Odysseův návrat (Powrót Odysa). Elementy antického dramatu se však zdaleka neomezují jen na hry ze starého Řecka, objevují se i ve Wyspiańského dramatech z polské současnosti, tak je tomu kupř. v tragédii Kletba (Klątwa). Od starých Řeků přejal Wyspiański pojetí osudu a zálibu v mýtu, stejně tak techniku chóru. Jako výtvarník ilustroval Homérovu Illiadu.