PROUDY

Jaromír Borecký napsal o Wyspiańského tragédii Meleager, že je to Sofoklés prolnutý Maeterlinckem. Belgicko-francouzský dramatik měl na autora Veselky (Wesele) nepochybně vliv a sám Wyspiański si Maeterlincka zamiloval, zejména jeho sbírku Skleníky, kterou sám pro sebe ilustroval tužkou na jejím okraji (tak na to alespoň vzpomíná Stanisław Przybyszewski ve svých Pamětech). Jde v tomto směru o další příbuzenství s Mauricem Maeterlinckem, k němuž měl blízko nejen Cyprian Norwid, ale jehož obdivoval a na něj navazoval také Zenon Przesmycki Miriam.

První Wyspiańského hra, kterou jsem shlédl, byla Listopadová noc (Noc listopadowa), odehrávající se v počátcích povstání z roku 1830. Viděl jsem ji roku 1987 v krakovském Divadle Julia Słowackého, Inscenace byla svým protiruským zaměřením navýsost aktuální, navíc svým charakterem navazovala na varšavské představení Mickiewiczových Dziadů, jež přerostlo v studentské pouliční demonstrace. Krakovská inscenace mne však zaskočila rovněž svým tvarem a svou symbolikou, neboť vedle strůjců povstání v dramatu vystupují také Pallas Athéna, Niké Napoleonistů, Niké Trojanská, Niké od Termopyl a další mýtické postavy. Jako divák odchovaný českým divadlem jsem byl překvapen, šlo o jiný a naprosto nezvyklý druh dramatu, který u nás nebyl znám a dodnes nezdomácněl.

V době romantismu ovlivňovala polskou společnost trojice věštců – Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki a Zygmunt Krasiński. Pro charakter své tvorby a pro návaznost na své předchůdce je Stanisław Wyspiański někdy považován za čtvrtého věštce.

V Paříži bydlel Wyspiański v avenue du Maine 14, kde měl i pracovnu, kterou zachytil na jednom ze svých pastelů. V témže domě patnáct let po autorovi Varšavanky pobýval libanonsko-americký spisovatel Chalíl Džibrán. Libanonec má na domě pamětní desku, Polák nikoliv.

Zenon Przesmycki-Miriam

Každá literatura, každá významnější literatura, potřebuje v přelomovém období průkopníka, zasvětitele, který přijde s něčím novým, doposud neznámým. V polské literatuře v devadesátých letech 19. století a na začátku století následujícího byl takovým zasvětitelem Zenon Przesmycki, který přijal pseudonym Miriam. Průkopníkem se stal mimo jiné proto, že v této době byl nejlepším znalcem francouzské literatury v Polsku, a nejen znalcem, ale také překladatelem. Navíc se rovněž zajímal o francouzské malířství a sochařství a dovedl o nich informovaně a zasvěceně psát. S modernistickými tendencemi souvisí pak jeho prostředkující funkce, neboť byl prvním, jenž polské poezii zprostředkoval umělecké postupy francouzského symbolismu.