Produkce animovaných filmů v kudlovských ateliérech, které v polovině třicátých let minulého století založil Jan Antonín Baťa, je součástí příběhu o světovém úspěchu české animace. V místě, kde vznikají filmy, je potřebná nejen inspirace, ale také manuální práce, koordinace či organizace výroby. Jak náročná byla kreslená, loutková nebo plošková animace pro tvůrčí spolupráci? V jakých podmínkách se odehrával pracovní, společenský a rodinný život tvůrců? Jak ovlivnila podmínky v ateliérech éra normalizace nebo třeba poptávka televize po animovaných seriálech pro pořad Večerníček? Také na tyto otázky odpovídá nová kolektivní monografie Lidé – práce – animace. Světy animovaného filmu na Kudlově připravená pod vedením Pavla Skopala z Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MU.

Práce na dějinách zlínských ateliérů odstartovala pro Pavla Skopala před téměř pěti lety a navazovala na jeho badatelský zájem o kulturní dějiny a produkční kulturu filmového průmyslu. „Kniha začíná podrobnou kapitolou věnovanou filmovému studiu a je nutné podotknout, že to se institucionálně stalo samostatným studiem až v roce 1977. Úvod je tedy věnován jeho organizačnímu zařazení ve strukturách zestátněné kinematografie a produkční či dramaturgické praxi. To vytváří podklad pro další kapitoly. Ta následující představuje formování animovaného filmu jako specifického pole filmové tvorby a vysvětluje míru jeho omezené autonomie ve vztahu k politické moci do poloviny šedesátých let, kdy se začala natáčet zakázková tvorba pro televizi. Další kapitola využívá ve velké míře rozhovory s pamětníky a rekonstruuje modely spolupráce, konvence používané u různých animačních technik či sítě profesních i osobních vazeb mezi filmaři. Poté navazují specifičtější tematické kapitoly věnované životu filmařů v obytné čtvrti Fabiánka v těsné blízkosti ateliérů, vlivu rozsáhlé zakázkové tvorby pro televizní pořad Večerníček na animovanou tvorbu ve studiu a produkčním okolnostem vzniku série propagačních filmů s postavičkou pana Prokouka,“ uvedl Pavel Skopal.

Upřesnil, že se jedná o odbornou knihu založenou na rozsáhlém výzkumu v osmi archivech a několika soukromých sbírkách, stejně jako na desítkách rozhovorů s pamětníky. „Popularizační dějiny ateliérů nabízí případným zájemcům pětisvazková publikace FA Kudlov: Kudlovská stodola, vydaná společností FILMFEST,“ podotkl autor.

Z natáčení Vzpoury hraček

Obálce knihy vévodí kolorovaná fotografie Hermíny Týrlové z natáčení filmu Vzpoura hraček. Tento snímek naznačuje, co je tématem knihy a předmětem Skopalova výzkumu: nikoliv filmy samotné, ale práce na nich, spolupráce tvůrců na různých pozicích, ateliéry jako místo práce, setkávání, přátelských, profesních i konfliktních vztahů, budování kariér, každodenní rutiny, působení vnějších politických, ideologických nebo osobních zájmů. „Kniha zahrnuje také snímky z archivu společnosti FILMFEST, z nichž byly mnohé použity v publikaci FA Kudlov. Dále jsou v knize fotografie z Národního filmového archivu, které ukazují podobu ateliérů Karla Zemana a Hermíny Týrlové v 50. letech. Kapitola o obytné čtvrti Kolonka zase reprodukuje nejen stavební a situační plány dřevěných budov ateliérů z období protektorátu, ale nabízí taky unikátní rekonstrukci a vizualizaci prostorů animovaného filmu v takzvané Liškově vile,“ doplnil Skopal.

Jména vedoucích výrobních skupin – Karla Zemana a Hermíny Týrlové – se v knize objevují i v poněkud překvapivých souvislostech. „Je nutné obě jména vnímat v kontextu širšího příběhu celého produkčního a sociálního prostředí ateliérů. V tom se publikace liší od e-knihy, která vyšla v Munipressu jako výsledek projektu TA ČR. V ní čtenáři najdou například kapitolu věnovanou Hermíně Týrlové a její pozici na počátku padesátých let, kdy čelila různým tlakům a stala se bez vlastního přičinění součástí politické kampaně. Zeman i Týrlová se v období normalizace, a to především na jejím začátku a poté v roce 1977 v souvislosti s Chartou 77, stali pro stranický aparát důležitými tím, že měli reprezentovat loajalitu umělecké sféry vůči normalizační politice. Nicméně osudy těchto velkých tvůrčích osobností představují pro perspektivu naší nové publikace jen malé fragmenty v kolektivním příběhu tvůrců animovaného filmu. Reprezentativnější je pro knihu v tomto ohledu třeba osobnost talentovaného animátora Ivo Hejcmana a jeho retrospektivní komentář k vlastní kariéře: ‚Já jsem si vydělal nejvíc na světě, když jsem nedělal žádnou režii a žádnou slávu a žádné umění a když jsem seděl za stolem a kreslil‘,“ upřesnil Pavel Skopal.

Intenzivní badatelská práce

Na publikaci Lidé – práce – animace spolupracovali se Skopalem Michal Večeřa z Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MU, filmový historik Lukáš Skupa, který se odborně věnoval zlínskému studiu a nyní se zaměřuje především na filmovou tvorbu pro děti, a dále studentky doktorského studia Tereza Bochinová, Katarína Kunkelová a Kateřina Šrámková. Ty se ve svých disertačních projektech zabývaly tématy zlínských ateliérů, animovaného nebo dětského filmu. Studentka magisterského studia Veronika Podlipná zkoumala vliv zakázkové tvorby pro Československou televizi na produkční podmínky v gottwaldovském studiu.

Knihu vydalo brněnské nakladatelství Host, grafickou podobu vytvořil Pavel Křepela. „Kniha je výsledkem intenzivní badatelské práce celého výzkumného týmu a doufám, že zásadně přispěje k pochopení dějin animovaného filmu a jeho specifické produkční kultury, ukáže produktivní směry výzkumu kinematografie a přispěje k nastavení vysokých kvalitativních nároků na filmověhistorický výzkum,“ podotkl autor.

Fotogalerie