Idiopatická fibrilace komor a její možný genetický podklad
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2024 |
Druh | Konferenční abstrakty |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Popis | Úvod: Idiopatická fibrilace komor (iVF), tedy výskyt fibrilace komor u pacienta bez zjevného strukturální i funkčního poškození srdce, je onemocněním s nízkou incidencí i prevalencí, avšak závažným dopadem na život pacienta. U části pacientů s iVF je možné detekovat varianty v genech kódujících srdeční iontové kanály či případné asociované proteiny. Velmi často jde o varianty neznámé signifikance (VUS), u kterých lze jedině s pomocí funkční analýzy mutovaného proteinu posoudit kauzální charakter varianty. V kohortě pacientů evidovaných na Interní kardiologické klinice Fakultní nemocnice v Brně bylo identifikováno celkem 14 pacientů s iVF a variantami ve výše zmíněných genech. Tato práce popisuje doposud dostupné klinické a genetické charakteristiky 3 probandů a jejich rodin vybraných pro funkční analýzu identifikovaných variant. Materiál a metody: V rámci genetického a klinického testování byla provedena sekvenace arytmických kardiogenů, po genetické konzultaci probandů byl sestrojen rodokmen rodin a v rámci klinického testování bylo provedeno echokardiografické vyšetření a elektrokardiografické vyšetření (v klidu, během a po zátěži, Holterovo monitorování). Výsledky: U prvního probanda s iVF byla identifikována VUS bodová varianta v genu RYR2 Y4734C, kterou nese i jeho sestra s nově stanovenou diagnózou katecholaminergní polymorfní komorové tachykardie (CPVT). Ta představuje dědičnou arytmii typicky spjatou s variantami v genu RYR2. Naopak syn sestry je zdravý a variantu v genu RYR2 nenese. Druhá probandka nese jednak potenciálně benigní bodovou variantu v genu KCNH2 (starší název hERG) A228V, kterou jsme identifikovali i u dalších 7 jejích příbuzných (konkrétně u 4 žen a 3 mužů). Dále nese pravděpodobně patogenní variantu S1021Qfs*98, která vede ke zkrácení C-konce proteinu a vznikla u probandky pravděpodobně de novo. Tu nese i její dcera, o jejímž klinickém stavu nemáme žádné informace. I přes léčbu betaxololem došlo u probandky k 16 dalším epizodám VF během 7 let sledování jejího stavu po implantaci defibrilátoru. U třetí probandky byla nalezena VUS varianta v genu SCN5A M135V stejně jako u jejího otce. Bratr ani matka probandky stejnou variantu nenesou. Závěr: U všech 3 probandů je nezbytné provést funkční analýzu detekovaných variant v genech kódujících srdeční iontové kanály a posoudit, zejména u variant predikovaných jako VUS, zda může jít o varianty patogenní, působící klinický obraz iVF. Následně bude třeba zvážit případnou preventivní léčbu jejich příbuzných nesoucích stejné varianty. |
Související projekty: |