Projekt vychází ze studia života a tvorby Růženy Zátkové (1885-1923), která výrazně přesahuje český rozměr dějin umění. Tato umělkyně prošla školením v Praze a Mnichově, pracovala v okruhu římského futurismu a dostala se do bezprostřední blízkosti F. T. Marinettiho, stýkala se s umělci ruské avantgardy, reagovala i na další evropské výtvarné projevy, blízké jí bylo sochařské dílo Ivana Meštroviče. Tvorba Růženy Zátkové, ač jen fragmentárně zachovaná, má široký záběr: sahá od primitivizujících tendencí k abstrakci, od symbolismu k dynamice futurismu a jeho materiálovým a pohybovým experimentům. Na domácí poměry ojedinělé a ne bez výhrad přijímané novátorství otevírá další okruh otázek, zejména o vztahu českého a evropského umění, o přijímání či odmítání jeho principů, zde především specifických forem primitivismu, abstrakce a futuristické simultánnosti. Symbolem snahy o prolomení opatrných vztahů českého prostředí k italskému futurismu byla Marinettiho cesta do Prahy v roce 1921, na jejíž přípravě se podílela i Zátková. Je to jeden z konkrétních momentů, na němž lze provést analýzu a zhodnocení těchto vzájemných uměleckých průniků i bariér.

Publikace