Brno miluju už od malička, stále se tady něco děje

Čím jsi chtěla být jako malá?

Chtěla jsem být doktorkou – toužila jsem léčit lidi. Jednou jsem ale omdlela při odběru krve a bylo po snu. (smích) No a pak jsem chtěla být učitelkou – toho jsem se držela dlouho.

Teď studuješ češtinu – chceš tedy být učitelkou češtiny?

Čeština byla asi jediný předmět, který mě na střední bavil. Takže jsem si řekla, že bych ji mohla studovat na vysoké škole. Ještě jsem se hlásila na pajdák, ale čeština na fildě si mě získala nejvíc.

Jestli nakonec budu učitelka, nevím. Mým hlavním cílem je dokončit bakaláře. Během studia ale zjišťuji, jak rozmanitý můj studijní program je. Mohla bych například pracovat v nakladatelství, redakci atp. Možností je řada. Ráda bych určitě zkusila psát nějaké články nebo dělat korektury.

Máš s psaním už nějaké zkušenosti?

Občas zkouším napsat nějaké básně. Typicky když se necítím úplně dobře. Psaní mi pomáhá zpracovat pocity a pochopit, proč se tak cítím. Je to pro mě určitá forma terapie…

Zmínila jsi, že si tě filda získala. Vzpomeneš si čím?

Už když jsem navštívila Open Day, úplně mě to okouzlilo. Asi jsem se zamilovala do toho prostředí. Navíc se mi líbilo, že všichni byli milí a vstřícní. Také doslova miluju Brno. Jezdím sem už od malička, protože tady máme rodinu. Zamilovala jsem si to město už jako malá. Stále se tady něco děje. Je to tady prostě krásné…

Nejraději mám asi Petrov a Lužánky. Ráda se tam učím nebo běhám.

Jaké místo máš na fakultě nejraději?

Určitě knihovnu a nádvoří. Ráda si někam jen tak sednu a čtu knihu.

Jaká jsi studentka?

V hodinách jsem spíš tichá – sednu si a poslouchám. Asi to souvisí s tím, že se bojím, že řeknu něco špatně. Ale chtěla bych to změnit.

Myslíš, že by vyučující měli se špatnou odpovědí problém?

Řekla bych, že je to ve mně zakořeněné už od základní školy, kdy byla špatná odpověď často považována za důvod k výsměchu. Jsem proto moc vděčná za vyučující u nás na fakultě, kteří, kdykoliv jsem si nevěděla rady, byli ochotní mi pomoct a nasměrovat mě.

Spousta prváků má strach, že si jen těžko najdou nové kamarády. Jsou takové obavy namístě?

Náročné to asi nebylo. Vzpomínám, že jsem si kamarádky našla už na oborovém setkání ještě před začátkem prvního semestru. Začaly jsme si povídat a držíme spolu doteď. Myslím, že kamarádi jsou na vysoké škole důležití – je to podle mě jeden z hlavních pilířů úspěšného studia. Některé lidi jsem také znala už předtím díky skupině na Facebooku. Určitě bych tedy všem doporučila přidat se všude možně. Kromě přátel jsem tam našla také zajímavé zákulisní informace a různé tipy.

Filozofická fakulta MU je známá bohatou spolkovou aktivitou. Jsi ty sama členem nějakého spolku?

V prvním semestru jsem se zapojila do Nadačního fondu studentů FF MU. Pak jsem ale zjistila, že to vůbec nestíhám, a takhle zpětně to hodnotím jako trochu zbrklé rozhodnutí. Došlo mi, že jsem si toho v prvním semestru nabrala moc, a nestíhala jsem – spolek, studium a práce mi zabraly spoustu času a neměla jsem kdy si pořádně oddechnout. Na druhou stranu tuto zkušenost ale určitě hodnotím pozitivně, protože jsem potkala spoustu nových lidí. Spolek toho organizuje strašně moc, takže jsem ráda, že jsem se mohla aspoň krátce zapojit.

Zmínila jsi, že při studiu také pracuješ. Jak náročné je to skloubit?

Pracuji v kavárně u nás ve Slavičíně. Musím dost plánovat a například ve zkouškovém obvykle zvládnu jen minimum směn. Už se mi ale i stalo, že jsem musela nějaké směny neplánovaně zrušit. Občas se stane, že přecením síly a nezbyde mi čas na odpočinek.

Čemu se obvykle věnuješ ve volném čase?

Asi focení a čtení knih. Ráda také trávím čas s kamarády.

Jak ses k focení dostala? A co fotíš nejraději?

To už bude asi osm let. Tehdy jsem šla s kamarádkami ven, nudily jsme se a řekly si, že bychom mohly nafotit nějaké fotky. Uvědomila jsem si, že mě to vlastně dost baví a chtěla jsem se tomu věnovat. Dostala jsem svůj první foťák, začala s kamarádkami fotit častěji a častěji… Pak si toho všimli i na střední škole, takže jsem pro ni začala fotit. Potom k tomu přibyly další menší zakázky. Vnímám focení stále jako koníček – můžu u toho vypnout.

Nejraději fotím portréty. Baví mě zachytit osobu v určité emoci. Inspiraci hledám na Pinterestu. Zajímavé focení je i tady na fakultě – díky spolupráci s Oddělením vnějších vztahů FF MU se dostanu k rozmanitým věcem.

A co si ráda přečteš?

Zbožňuju Spalovače mrtvol. Je to kniha, která mě svým způsobem formovala. Četla jsem ji v době, kdy jsem již věděla, že se chci českému jazyku věnovat mnohem více, a proto si myslím, že jsem na knihu nahlížela i trochu jinak. Vnímala jsem každou větu, to, jak je psána, tu neuvěřitelně silnou myšlenku a obecně všechny detaily, které mi pomohly dotvořit celkový obraz o knize.