Výzkumný záměr předkládaného projektu navazuje na předchozí odborné studie, vzniklé na Psú v rámci Specifického výzkumu a předvýzkumu kolektivu autorů PSú, jehož výsledky byly prezentovány na mezinárodní vědecké konferenci (SPO 2013), které jednoznačně poukázaly na nezbytnost zkoumání seberegulačních mechanismů v rámci vývoje dospívajících jedinců. Seberegulační mechanismy působí jako významné protektivní faktory, které mohou pozitivně ovlivňovat životní dráhu jedince. Úmyslná seberegulace je základním aspektem lidského fungování, přičemž zahrnuje specifickou modulaci vlastních myšlenek, pozornosti, emocí a chování, jako jsou zejména reakce na požadavky okolního prostředí (Gestsdóttir, et al. 2009). V kontextu seberegulace pak mají zásadní význam i strategie úspěšného (pozitivního) vývoje (Baltes, Staudinger, Lindenberger, 1998) a sebehodnocení (emoční složka), vědomí vlastní účinnosti i způsoby zvládání zátěže (behaviorální složka), tudíž budou prostřednictvím plánované kvantitativní studie rovněž zkoumány. Výzkum však bude primárně zaměřen na prozkoumání vzájemných vztahů širšího kontextu dynamiky seberegulace v průběhu vývoje jedince ve 3 stěžejních věkových obdobích (starší školní věk – žáci 6. ročníku – cca 12 let; adolescence – studenti 1. ročníků SŠ – cca 16 let; vynořující se dospělost – studenti 1. ročníků VŠ – cca 19/20 let). Tento design umožní případné longitudinální pokračování výzkumu za 3 roky (tzv. zrychlený longitudinální výzkum; Švancara, 1986) a je stavěn na aktivní spolupráci studentů magisterské a doktorské formy studia s odbornými asistenty PSú.

Publikace