Kosmologie u předsókratiků

Je třeba, aby ses dozvěděl vše: jak neochvějné srdce pěkně zakulacené pravdy, tak mínění smrtelníků, v nichž není pravé spolehlivosti. Přesto máš zvědět i toto: jak by to, co je míněno, mohlo být pokládáno za jisté, pronikajíc veskrze všemi věcmi.

B1, 28-32, Simplikios, De caelo, 557, 25.

Parmenidés přechází od předmětů myšlení k předmětům smyslového vnímání či, jak se sám vyjadřuje, od pravdy k mínění, když píše:
"Zde ukončuji svůj důvěryhodný výklad a myšlenku o pravdě; od této chvíle poznávej mínění smrtelných lidí, naslouchaje klamnému pořádku mých slov."

B8, Simplikios, In Arist. Phys. 30, 14.

(...) Pokud je však nucen řídit se jevy a pokud myslí, že je jedno podle rozumu, ale mnohé podle smyslového vnímání, potud uznává dvě příčiny a dva počátky, teplo a chladno, a zve je ohněm a zemí. Z toho pak řadí teplo k jsoucímu a druhé k nejsoucímu.

A24, Aristotelés, Metafyzika 986b 18nn.

Neboť se ve své mysli rozhodli, že pojmenují dvě formy, z nichž jednu vlastně jmenovat nesmějí - právě v tom zbloudili; rozlišili je jako protiklady podle vzhledu a stanovili pro ně znamení, která jsou navzájem rozdílná: pro jednu aithérový plamen ohně, který je jemný, velmi lehký, v každém směru se sebou totožný, avšak s tím druhým netotožný; a pak ono druhé, o sobě pravý opak, temnou noc, svým vzhledem hustou a těžkou. Já ti vylíčím celé toto pravděpodobné uspořádání, takže tě nikdy žádné poznání smrtelníků nepředčí.

B8, 53-61, Simplikios, In Arist. Phys. 39, 1.

Ale protože všechny věci byly nazvány světlo a noc, a co odpovídá jejich silám, náleží těm i oněm věcem, všechno je plné světla i nezjevné noci, obou stejně, neboť není nic, co by nemělo účast v jednom z nich.

B9, Simplikios, In Arist. Phys. 180, 8.

Parmenidés také skutečně vytvořil uspořádání světa a smísiv jakožto prvky světlo a tmu, odvozoval z nich a skrze ně všechny jevy. Řekl totiž mnoho o Zemi, o Nebi, Slunci a Měsíci a výkládá také o vzniku člověka. A jak se sluší na dávného přírodního filosofa, který složil vlastní spis, a ne kompilaci spisu někoho jiného, neponechal žádné důležité téma nedotčené.

B10, 4-8, Plútarchos, Adv. Col. 1114b.

Máš poznat přirozenost aithéru a všechna znamení [tj. souhvězdí] v něm a ničivá díla čisté svítilny zářícího Slunce, i odkud vznikly; a máš se dozvědět o oběžných dílech Měsíce s kulatýma očima a o jeho přirozenosti; a máš poznat také všeobklopující nebe, odkud vzniklo a jak je svým působením Nutnost spoutala, aby drželo hranice hvězd.

Když Parmenidés začal mluvit o smyslových předmětech, říká:
"... jak Země a Slunce i Měsíc, jakož i společný aithér a mléčná po nebi dráha, nejzazší Olymp a teplé jak hvězdy spěchaly vznikat."
A udává vznik všeho, co vzniká a zaniká, až po části živočichů.

B11, Simplikios, De caelo 559, 20.