Kosmologie u předsókratiků
Mýtické kosmogonie|
|
Zrození bohů neboli líčení vzniku všeho
Viz text k DF I.
Hlavní a explicitní linií Hésiodova výkladu je genealogie bohů, jež zakládá veškerou skutečnost kolem nás. Schematicky lze počátek této genealogie a vlastně vznikání věcí znázornit takto:
Dále Země s Úranem zplodili Titány s nejmladším Kronem. Následují mýtické příšery a dále boj Krona s Úranem - při tom se
rodí z mořské pěny Afrodíta. Z Noci (a to "aniž s kým spala") se dále rodí Osud, Smrt, Spánek, Sny, Hoře, tři bohyně osudu, Šalba a Láska, Staroba, Eris.
Eris je zase matkou Trudu, Hladu, Žalů, Zapomenutí, Vřav, Bitev, Vražd, Sporů, Hádání, Nezákonností, Zkázy, Přísahy.
Následují mýtické postavy a příšery.
Od verše 885 pak následuje výčet potomků Olympanů, počínaje Diem.
KRS:
- Hésiodos zřejmě spojil dva výklady, proto celek není jednotný, např. Erós (láska či touha) se nepodílí na vzniku Úrana, Pontu, Erebu či Noci.
- Otázkou je, co rozuměl Hésiodos termínem Chaos. Mohlo se jednat o mezeru mezi Zemí a Nebem - pak by počátečním dějem bylo jejich oddělení.
