Kosmologie u předsókratiků
Mýtické kosmogonie|
|
Zlomky
- ... neboť "smíšení" teologové - ti, kteří neříkají všechno mytickým způsobem, jako např. Ferekydés a někteří jiní a také mágové - pokládají plodivý počátek za to nejlepší.
DK 7 A7, Aristotelés, Met. XIV, 4, 1091b8
- Zas (Zeus), Kronos a Chthonie byli vždycky; Chthonie pak byla pojmenována Gé, ježto jí Zas dá zemi darem (geras).
DK 7 B1 z DL
- Ferekydés učí, že jsou věčně Zas, Kronos i Země, první to tři počátky, jeden před dvěma a dva po jednom, že Kronos učinil ze svého semene oheň, vzduch a vodu… a že z těchto počátků, rozdělených do pěti slují, vzniklo jiné, četné pokolení bohů, nazvané "paterá sluj".
A8 z Damaskia
-
Ferekydés vyprávěl, že se Zeus, když chtěl stvořit svět, změnil v Eróta, protože skládaje vesmír z protiv, uvedl jej v souhlas i v lásku a všem věcem vštípil totožnost i jednotu vším pronikající.
B3 z Prokla
Výklad
Ferekýdés žil kolem r. 540 (a byl tedy mladším současníkem Anaximandra) a podává svébytné přetvoření starších kosmogonií.
Počátky podle něj představují (božské) bytosti Zas, Chronos a Chthonie. Chthonie je Země, Chronos část nebe blízká Zemi a božstvo, které ji ovládá, Zeus nejvyšší bůh, jenž řídí celý svět a zároveň je nejvyšším nebem. Chronos vytvořil ze svého semene oheň, vzduch a vodu. Z toho všeho - tří mocností a tří látek, rozčleněných do pěti záhybů, slují (mychoi) - vzniká paterý božský rod a stejně tak z pěti částí sestávající světový řád (pentekosmos).
Ovšem jak konkrétně svět vzniká a jak se na tom podílejí ony tři mocnosti, se nedá z Damaskiovy stručné zprávy zjistit. Kosmogonický proces tedy zůstává zcela nejasný.
K představě, jak podle Ferekýda vzniká Země jako vesmírné těleso, přispěl nález papyrového zlomku v r. 1903. Zlomek popisuje svatbu boha nebe (Zas) a bohyně Země (Chthonié). Přitom z jejich spojení vzniká těleso Země a Chthonié se od té chvíle jmenuje Gé. Ovšem tato zpráva neobsahuje ani náznak nějakého přírodovědného, "fyzikálního" vysvětlení vzniku Země. To vynikne zvláště ve srovnání s Anaximandrovým či Anaximenovým výkladem.
Také u Ferekýda dochází k boji bohů, ale vůdcem nebeských bohů není Zeus, nýbrž překvapivě Kronos. Pravděpodobně ve svém spise mluvil i o stěhování duší, protože byl označován za Pýthagorova učitele.
Jeho kosmologie má alegoricko-symbolický charakter.
