Tvrdí, že Země je tvarem válcovitá a že její hloubka je třetinou její šířky.
A10 z Ps.-Plútarcha.
Země se vznáší v prostoru a nic ji nedrží, ale zůstává nehybná díky stejné vzdálenosti ode všeho. Její tvar je zakřivený,
okrouhlý, podobný dříku sloupu; z jejích rovných ploch po jedné chodíme a druhá leží na protilehlé straně.
A11 z Hippolyta.
Někteří, jako mezi starými Anaximandros, tvrdí, že [Země]
pro svou rovnovážnost setrvává v klidu. Neboť je
vyloučeno, aby se to, co je usazeno ve středu a je stejně vzdálené od krajů, pohybovalo třeba jen o kousek nahoru nebo dolů nebo
do stran; a je nemožné, aby se pohybovalo zároveň v protikladných směrech, takže nutně zůstává v klidu.
A26, Aristotelés, O nebi B, 295b11-16.
Formování povrchu Země
Anaximandros praví, že moře je zbytkem prvotního vlhka; oheň vysušil větší část
vlhka, zbytek pak změnil vypálením v slanost.
A27 z Aetia.
Neboť za prvé veškerá oblast okolo Země je vlhká, ale Slunce ji vysouší a ta část, která se vypařila, působí větry
(πνεύματα) a obraty (τροπαί)
Slunce a Měsíce, jak tito lidé tvrdí, zatímco ta, která zůstává, je moře; proto se domnívají, že se moře vysoušením zmenšuje a že nakonec
bude jednou celé suché.
A27, Aristotelés, Meteorologika 353b6-11.
Někteří z nich tvrdí, že moře je zbytkem původního vlhka. Místo kolem Země
totiž bylo vlhké, a potom část vlhkosti byla vypařena Sluncem. A z toho vznikly
větry
(πνεύματα) a obraty (τροπαί)
Slunce a Měsíce, neboť
ty vykonávají své obraty právě kvůli párám a výparům tím, že se obracejí k těm místům, kde je jim zajištěn
přísun tohoto výparu. Něco z té vlhkosti zůstalo v hlubokých místech Země -
to je moře. Proto se neustále zmenšuje, protože je vysušováno Sluncem a nakonec bude
jednou suché. Tohoto přesvědčení byli, jak vypráví Theofrastos, Anaximandros a Diogenés.
Větry vznikají tak, že se nejjemnější výpary vzduchu rozdělily a, když se spojily,
daly se do pohybu. Deště pak z výparu, který ze země vytáhne slunce. Blesky potom tak,
když vítr narazí do mraků a rozdělí je.