Jiří Václavek

Jiří Václavek patří k nejznámějším tvářím zpravodajského kanálu České televize. Jeho cesta za moderátorský pult začala studiem historie a latiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Roky strávené na akademické půdě jej vybavily nejen znalostmi, ale také důležitými schopnostmi, jichž využívá stále. Humanitní vzdělání podle něj umožňuje nahlížet na svět komplexně a bez deformujících zjednodušení.

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl studovat historii a latinu?
Historie pro mě byla jasná volba. K minulosti a jejímu poznávání jsem tíhl už v prvních ročnících střední školy. O studiu latiny rozhodla návštěva Říma necelý rok před maturitou. Věčné město mě tak uchvátilo, že jsem zatoužil proniknout do jazyka starých Římanů i středověkých učenců hlouběji.

V České televizi jste pracoval na pozicích redaktora, dramaturga a moderátora, ani jedna z nich s historií či latinou přímo nesouvisí. Pomáhá vám nějak to, že jste získal vzdělání právě ve zmíněných oborech?
Studium historie a latiny – a vlastně humanitních oborů vůbec – poskytuje, krom nemalého penza faktografie, poměrně svébytný styl uvažování, které jde do hloubky, které nutí člověka pochybovat a posouvat se myšlenkově dál a dál. A taky jsem se naučil docela rychle vyhledávat a ověřovat relevantní informace.

Přesto se občas objevují názory, že humanitní obory ztrácejí svůj význam. Souhlasíte s tím?
Dnešní doba se bohužel často spokojí s jednoduchými recepty, které ale vedou do slepé uličky. Studium humanitních oborů může tuto tendenci korigovat. Nadto se humanitně vzdělanému člověku nestane, že by pro něj tak často skloňované evropské hodnoty byly pouhou frází bez obsahu. A to je zvláště dnes zásadně důležité.

Čím je podle vás Filozofická fakulta MU jedinečná?
FF MU kombinuje špičkové vzdělání s příjemnou, možná až rodinnou atmosférou. Studium, setkávání a hodinové debaty na fakultním dvorečku jsou neopakovatelné.

Co vám osobně dalo absolvování fakulty?
Zpětně svá vysokoškolská studia považuji za úžasnou příležitost obohatit se systematickým studiem něčeho, na co dnes bohužel nemám čas: studiem latinských autorů a analýzou jejich myšlenek.

Jaký jste byl student? Měl jste při studiu nějaký oblíbený předmět?
Z dnešního pohledu možná až příliš snaživý. Dodnes mi ale zůstal určitý sklon k perfekcionismu a touha dělat věci pořádně. Doteď rád a s úctou vzpomínám na přednášky profesorky Nechutové, profesora Mezníka, profesora Války a mnohých dalších, kterých si vážím nejen profesně, ale i lidsky.

Když se řekne studentská léta, co se vám vybaví?
Je obtížné jmenovat jednu či dvě věci. Zpětně rád vzpomínám jak na lehkost studentského života, tak na studijní povinnosti. A taky na radost z poznávání.