Kateřina Janků
„Šla bych do toho znovu, i když ano, byla to hrozná dřina.“
Text převzat z časopisu Absolvent, ročník 2012/2013.
Vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, konkrétně angličtinu a maďarštinu, a poté začala pracovat v překladatelské firmě svých rodičů. Moravia IT, jak se podnik jmenuje dnes, se postupně stala také firmou technologickou a její majitelka získala v roce 2000 ocenění Podnikatel roku.
Jak moc jste v životě použila maďarštinu?
Použila jsem ji spíš soukromě na cestách, pracovně ani tak ne. Drhne to, není to úplně jednoduché, ale domluvím se i po těch letech.
Kolik času trávíte pracovně v zahraničí?
V posledních letech jsem pracovní cesty hodně utlumila, mám totiž dvě malé děti. Spíš teď cestovat znovu začínám. Syn má rok a půl a druhý pět, proto to v posledních letech nebylo jednoduché.
Firmu založili vaši rodiče jako čistě překladatelskou, jak těžké pro vás bylo udělat z ní také firmu technologickou?
Ono to přirozeně vyplynulo ze situace, protože klasických překladů začínalo být málo. Po revoluci nastal velký boom, ale v roce 1992 nebo 93 začal počet zakázek klesat a my jsme museli hledat nějaké další uplatnění. Lokalizace softwaru, kterou se dnes zabýváme, s jazykovědou a překládáním úzce souvisí, proto tato volba. Šla bych do toho znovu, i když ano, byla to hrozná dřina. V začátcích jsme na volné víkendy nebo dovolené museli všichni zapomenout.
Vaše firma spolupracuje hodně s překladateli, jaké musí mít takový překladatel vlastnosti a schopnosti?
Zdatnost v používání počítačů, schopnost naučit se rychle překladatelské nástroje, konzistence, důslednost, pečlivost.
S manželem jste se znali už na vysoké škole, ale brali jste se až po třicítce. Jak se váš vztah vyvíjel?
My jsme byli spolužáci z gymnázia, víc jsme se ale opravdu poznávali až po třicítce a brali jsme se před pěti lety. Jsme stejný ročník narození, na Lerchově jsme dokonce chodili do stejné třídy.
Děti máte ještě malé, ale přesto. Máte jako překladatelka tendence vést je k jazykům už teď?
Starší syn chodí ve školce na angličtinu, ale to proto, že tam takovou možnost poskytují, sami bychom ho zatím nikam nedávali. Myslím, že by se nejdřív měl naučit pořádně česky, do čehož se teď postupně dostává.
Když si v hlavě promítnete manželovo povolání, co se vám vybaví?
Velká časová náročnost pro něj i pro celou rodinu.
Jaká si o sobě myslíte, že jste nadřízená?
To nedovedu posoudit. A asi ani nechci. (směje se)
Dobře, zeptáme se manžela. Jaká si myslíte, že je vaše paní nadřízená?
P: Přísná.
K: Ale spravedlivá!
P: Asi ano. (směje se)
K: Petr mě pracovně moc nezná.
Text: Martina Fojtů
