Marcel Binek

„Ruský obchodník velmi ocení, když znáte jeho kulturu.“

Text převzat z časopisu Absolvent, ročník 2009/2010.

Když se dnes řekne Rusko, mnoho lidí už si nevybaví ani tak Sovětský svaz s jeho neslavně proslulou historií, jako spíše rychle se rozvíjející ekonomiku s množstvím zajímavých podnikatelských příležitostí. Marcel Binek patří mezi ty, kteří se rozhodli spojit s Ruskem svoji kariéru. Už přes dva roky pracuje jako obchodní ředitel ruské pobočky největší české potravinářské firmy Hamé. Pro specifická jednání s ruskými obchodníky si také pořídil vzdělání – vystudoval rusistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Jak vy budujete vztahy s obchodními partnery?
Naše firma to v Rusku dělá tak, že pořádá takzvané Business days v různých regionech. Tam pozveme deset až dvacet obchodních partnerů a v odlehčené atmosféře, většinou je to nějaká sportovně zaměřená akce, navazujeme „bližší vztahy“. Je to jednodušší, než tyto partnery v každém regionu navštívit zvlášť. Zejména když uvážíte ruské vzdálenosti – takový region může mít rozlohu půlky Evropy. No a všechny tyto akce končí většinou podobným způsobem, čímž se dostávám k možná největšímu rozdílu v obchodování – množství vypité vodky během a po skončení jednání.

Pociťujete v Rusku výrazně dopad globální hospodářské krize?

Jednoznačně, dopad hospodářské krize v Rusku je výraznější než v České republice, a to prakticky ve všech odvětvích. Ruský rozpočet je závislý na prodeji ropy a zemního plynu a tím, že poptávka po ropě kvůli krizi klesla, má Rusko problém s naplněním státního rozpočtu.

O Rusku je u nás často slyšet v souvislosti s papalášským chováním premiéra Putina. Co pro obchodníka znamená pracovat v zemi, kde prakticky neomezeně vládne takový člověk?
Problém je v tom, že tento styl vládnutí si berou za příklad tisíce státních úředníků, kteří takto „vládnou“ i ve svých regionech. Obrovský problém Ruska je byrokracie a úplatkářství, kterým je prolezlá celá státní zpráva, a to má v konečném důsledku dopad i na vymahatelnost práva obecně.

Liší se výrazně práce obchodníka v České republice a v Rusku třeba ve způsobech, jak se musí člověk chovat při jednáních?
Určitě ano, ale neřekl bych, že ten rozdíl je větší než například rozdíl, který je mezi středoevropským způsobem obchodování a anglosaským stylem. Rusko je slovanská země a vše je založeno na vztazích. Tedy čím bližší má člověk se svým obchodním partnerem vybudovaný vztah, tím lépe se potom obchoduje a tím větší je na partnera spolehnutí.

Vzhledem k tomu, že strategická část průmyslu je svázaná se státem, je propad ruské ekonomiky markantnější. Pokud bych měl říct konkrétní čísla – ruská ekonomika rostla v posledních šesti letech asi o sedm procent, nynější propad je kolem deseti procent.

Většině lidí asi Rusko nezní jako snová země, kde by chtěli pracovat. Jak ho vnímáte vy?
Co se týká práce, je Rusko zemí, kde je možné nabrat celou řadu zkušeností. Ruský styl obchodování se v některých aspektech výrazně liší od českého, což je způsobeno velikostí země, ale i kulturní odlišností v různých regionech – jiný přístup musíte volit, pokud obchodujete s člověkem, který má „horkou kavkazskou krev“, a jiný, pokud jednáte s gubernátorkou Petrohradu. Rusko je ale také zemí, která ušla od ekonomické krize v roce 1998 velký kus cesty co se týká životní úrovně. Co se například málo ví, je to, že průměrné platy jsou v Moskvě výrazně vyšší než v České republice – na úrovni top managementu dokonce několikanásobně. Rusko je také velká země, takže hodně času trávíte na cestách.

Jak snášíte létání nad Ruskem? Ruská letadla nemají zrovna dobrou pověst...
Létání nepatří zrovna k mým koníčkům a například přelet mezi Moskvou a Vladivostokem zabere skoro devět hodin. Vzhledem k tomu, že naše firma prodává po celém Rusku – od evropské části až po Sachalin a Kamčatku, je moje návštěva každého teritoria, kde mám svého podřízeného regionálního zástupce, minimálně jedenkrát v roce nezbytná. Pokud to ale jde, létám pouze velkými federálními linkami, menšími regionálními linkami nelétám. Minulý rok jsem takhle nalétal asi 110 tisíc kilometrů. I teď vám odpovídám v průběhu pětihodinového letu, při návratu ze služební cesty z Krasnojarsku. Odpovědi snad nebudou ovlivněny tím, že jsme proletěli několika turbulencemi.

Jak se žije v Rusku ve srovnání s Českou republikou? Máte v plánu se v Rusku usadit dlouhodobě?
Život v Moskvě je odlišný od života v jiných městech, a to nejenom tím, že naše firma má kanceláře v rámci Českého domu, ale i tím, že mně firma platí byt, který je taktéž umístěn v Českém domě. To znamená, že já a moje přítelkyně máme každodenní kontakt s českou komunitou, která čítá několik set lidí. Co se týká možnosti usadit se natrvalo v Rusku, tak tuto variantu vylučuji s téměř stoprocentní jistotou.

Kde v Rusku se vám líbilo nejvíc?
V Rusku jsem navštívil, ať už služebně nebo soukromě, několik zajímavých míst. Mezi největší zážitky určitě patří lyžování na hoře Elbrus ve výšce skoro čtyři a půl tisíce metrů nad mořem. Úplně jiný, ale nádherný zážitek zase byla prohlídka historického Petrohradu nebo návštěva lázeňského města Soči, kde se budou konat olympijské hry. Úžasné bylo i rybaření uprostřed tajgy na Sibiři, kde je člověk sám s přáteli na území velkém jako pět Českých republik. Poslední velký zážitek je z návštěvy jezera Bajkal. Velkou událostí pro mne jako fanouška fotbalu byla návštěva finále Ligy mistrů ve fotbale mezi Chelsea a Manchesterem United, které se konalo v roce 2008 v Moskvě na stadionu v Lužnikách.

Pohled na to, co všechno jste vystudoval, působí velmi cílevědomě. Získal jste jazykové vzdělání a pak manažerské, načež jste se vydal ještě na Filozofickou fakultu, zřejmě jazykové vzdělání prohloubit. Co vás motivovalo? Nedalo se vyrazit do praxe i bez toho?
Myslím si, že ne. Pokud chce člověk obchodovat na nejvyšší úrovni, je znalost jazyka skoro na úrovni rodilého mluvčího téměř nutností, ale samo o sobě to nestačí, a to platí o Rusku dvojnásobně. Ruský obchodní partner velmi ocení, když znáte historii a kulturu jeho země.

Tyto znalosti by se bez studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity velice špatně doháněly. Obory, které jsem studoval, také nespočívají jenom v jazykovém vzdělávání, ale i ve filozofii, sociologii, politologii a dalších. To znamená, že student, pokud chce, získává všeobecný přehled, který by mu měl pomáhat nejenom v obchodě.

Na co nejraději vzpomínáte ze svých studií?
Určitě na studijní stáže v zahraničí, které mně umožnily poznat odlišný způsob studia – třeba ruský a německý systém je nesrovnatelný – a díky kterým jsem se dostal na pozici, na níž nyní pracuji. V neposlední řadě vzpomínám samozřejmě na řadu vynikajících profesorů, kteří mě vedli. Za všechny bych jmenoval dva: Iva Pospíšila a Danuši Kšicovou.

Poznal jste kromě Masarykovy univerzity i řadu jiných vysokých škol, jaké mezi nimi byly rozdíly?
Postsovětský a německý styl vzdělávání, které jsem měl možnost poznat, byly ve své době výrazně odlišné, a to zejména přístupem ke studentovi. Německý styl studia je téměř výhradně orientován na studenta a na jeho potřeby a zájmy, na postsovětských univerzitách je student mlčícím návštěvníkem přednášky – srovnání ale pochází z dob, kdy jsem studoval já, je tedy možné, že se od té doby něco změnilo. Pro srovnání bych český styl studia zařadil někam „mezi“.

Jaké máte budoucí ambice? Čeho byste chtěl ještě dosáhnout?
V dnešní době ekonomické krize lze dlouhodobě velice těžko plánovat a navíc myslím, že jsem se svou kariérou teprve v začátcích. Do budoucna proto nevylučuji to, že přijmu nabídku z úplně jiné země a úplně jiného oboru, čímž bych získal opět více zkušeností a profesně i lidsky by mě to obohatilo.

 

Text: David Povolný

Foto: archiv Marcela Binka

Studujte u nás

Další absolventi